Mladí kluci nám vlili novou krev, popisuje obměnu týmu kapitán šampionů Mařík

Boskovice – Trvalo čtyři roky, než si opět připomněl, jak slastný pocit je pozvednout nad hlavu pohár pro šampiony Superligy malého fotbalu. Stanislav Mařík byl jako kapitán Staropramenu Praha u posledního titulu v sezoně 2017/2018, v sobotu v Boskovicích se radoval znovu. Staropramen Praha vyhrál mužské Superfinále nad brněnským obhájcem prvenství, zvítězil 3:2 po pokutových kopech. „Když jsem byl na cestě, kluci už tady byli, takže jsem dostal za úkol nějaký nákup do autobusu. Postaral jsem se o to a myslím, že to bude dlouhá cesta,“ radoval se kapitán české reprezentace Mařík bezprostředně po zisku trofeje.

Jak jste viděl šance před Superfinále s Brnem?

Už když jsem sem jel, cítil jsem, že to bude dobré, protože v sezoně jsme hráli dobře, ani jednou jsme nepohráli. Myslel jsem si, že máme na to Brno potrápit. Sice jsme měli nějakým způsobem splněno, protože jsme si před sezonou řekli, že by bylo krásné hrát o medaile, ale když jsme přijeli do Boskovic, věřil jsem v sílu našeho týmu. Naše výkony celou sezonu gradovaly, fakt jsme hráli dobře. I podle vývoje zápasu si myslím, že jsme zaslouženě vyhráli.

Vyrovnání Daniela Žížaly na 2:2 ve 49. minutě vás nakoplo, šlo o klíčový moment?

Brno vedlo 1:0, ale rychle jsme vyrovnali, což bylo super. Jak dalo na 2:1, věřili jsme dál, furt jsme hráli stejně dobře a myslím si, že klukům z Brna trochu došel dech. Jak jsme se snažili stále hrát, bylo to pro ně nepříjemné a gól Žíži byla odměna za práci, jakou jsme odvedli.

Brno v penaltovém rozstřelu začínalo, jenže Jakub Dobšíček selhal. Věřil jste, že to pak dopadne dobře?

Už jsem pár penalt zažil a vždycky doufám, až je to hotové, takže jsem si říkal, že musíme jít penaltu od penalty a snažit se všechny proměnit. Naštěstí se to povedlo a jsem hrozně rád, že zrovna Jelen (Tomáš Jelínek – pozn. red.) rozhodl, protože si to zasloužil za to, jak hraje a jaký je kluk.

Před vaší penaltou šel do brněnské branky reprezentační spoluhráč Dominik Kunický a něco jste si řekli. Snažil se vás rozhodit?

(Směje se) Kuňa mě zná, tak šel na mě a říkal mi, že ví, kam to budu kopat. Ale branka je tak blízko, že i když gólman ví kam a dáte to dobře, většinou je to gól.

Takže jste nezměnil na poslední chvíli umístění?

Kopal jsem, jak jsem zvyklý. Jednou jedinkrát jsem to změnil ve finále mistrovství Evropy v Brně a  nedal jsem. Od té doby jak se rozhodnu, tam jdu kopat.

Před sezonou Staropramen Praha výrazně obměnil kádr, ve dvaatřiceti letech v něm patříte k nejstarším. Jaké je hrát s tak mladou partou?

Je to super. Mladí kluci, co přišli, ať jsou to Žíža, Rosi (Tomáš Rossmann – pozn. red.), Jindra Novotný, Lukáš Vít, nerad bych na někoho zapomněl, nám zase vlili takovou novou krev a dodali mladou dravost. Určitě jsme to potřebovali a jsem hrozně rád, že kluci hned v první sezoně mohou okusit tuhle parádu a vyhrát titul v Superlize.

Zatím nikdo jiný Superligu malého fotbalu nevyhrál než Praha a Brno, rozdáte si to mezi sebou zase příští rok?

Jestli budeme příští rok zase ve finále, budu rád a je mi jedno s kým. (úsměv) Brno a my jsme tuhle sezonu asi patřili k tomu nejlepšímu, co Superliga nabídla, byli jsme zaslouženě ve finále. Uvidíme, jak to bude příští rok, když to bude stejně, zlobit se nebudu.

Staropramen Praha hrál Superfinále ve všech šesti kategoriích a pět vyhrál, takže potenciál máte v mládeži velký, co myslíte?

Za to určitě patří velký dík Vencovi Socherovi s Mírou Vostatkem, kteří se o to postarali a dali všechno do kupy. Nikdo si neumí představit, kolik za tím bylo práce, jim patří velký dík, že jsme byli tak úspěšní.

Jaroslav Kára PR,