Tým, který povede, bude mít výhodu

Jindřich Trpišovský mluvil před čtvrteční odvetou čtvrtfinále Evropské konferenční ligy s Feyenoordem o podobnosti obou klubů, možných penaltách, které by raději neabsolvoval, i důležitosti Yiry Sora s Tomášem Holešem.
Jste potřetí za poslední čtyři roky ve čtvrtfinále evropských pohárů. Cítíte po prvním zápase, že je šance na postup největší?
„Těžko porovnávat. Pokaždé ta situace byla trošku jiná. Beru to tak, že je to jeden zápas. Je to trošku, jako by se první zápas nehrál. Je to jeden zápas od semifinále, hrajeme doma. I vzhledem k síle soupeře si pořád myslím, že je to padesát na padesát. Soupeř má velkou kvalitu, kterou ukázal v předchozích vzájemných zápasech. Bereme to tak, že je před námi velká výzva, velká šance. Jeden domácí zápas nás dělí od semifinále.“
V jakém zdravotním stavu je aktuálně tým? V prvním zápase bylo k dispozici jen 15 hráčů obvyklého kádru…
„Kádr bude hodně podobný jako v prvním zápase plus Ousou a Plavšić, kteří se vrací po karetním trestu. Z prvního utkání měli problém Sor a Holeš, kteří v neděli nebyli nominovaní ze zdravotních důvodů. Jeden bude stoprocentně, u druhého se rozhodne po tréninku. Uvidí se podle jeho pocitu. Přes víkend měl problém Maksym, měl teplotu a k týmu by se měl připojit ve středu. Uvidíme, jestli bude k dispozici, jak se bude cítit, jestli bude od začátku nebo na lavici. Na nějakou část zápasu bude k dispozici i Petr Ševčík, stejně jako v neděli. Jinak je to stejné jako před týdnem.“
Zmínil jste Petra Ševčíka. Nakolik jste si pohrával s myšlenkou ho postavit do základní sestavy?
„Rádi bychom, přemýšleli jsme na tom. Je to jeden z hráčů, který i svým stylem hry nepotřebuje dlouhou přípravu, aby po zranění naskočil do utkání, ale teprve v sobotu měl první trénink a v neděli 15 minut z lavičky, abychom zkusili, jestli to na čtvrtek vůbec bude možnost. Třeba na Chelsea nastoupil po dvouměsíční absenci, kdy trénoval jen týden. Bylo to trochu něco jiného než teď. Musíme mít v hlavě i to, že může být prodloužení. Na 99% nenastoupí od začátku, ale na utkání bude připravený.“
Jak velkou motivací je vyrovnat vaše předchůdce z roku 1996?
„Nad tímhle moc nepřemýšlím. Obrovská motivace je to, abychom to dokázali a šli do semifinále. Abychom zase hráli velké zápasy, aby si to zažil tenhle tým a fanoušci. Historické věci do toho moc nemotám. Určitě by to bylo příjemné, protože by to byl zase zápis do historie. Pan Cipro slaví narozeniny, přáli jsme mu. Když se dostali přes AS Řím, koukal jsem na to jako malý kluk v televizi. Vím, jak obrovský úspěch to byl, ale tohle v hlavě nikdo z nás nemá. Chceme to dokázat a zkusit si zahrát dvojzápas o finále evropského poháru. To je ta stoprocentní motivace, minulost do toho moc nebereme.“
Říkal jste, že první zápas jako by nebyl, on ale byl. Co jste tam našel? Tři inkasované góly, je co zlepšit?
„Naštěstí byl, samozřejmě. To myslím jen z výsledkového hlediska. Tím, že jsou zrušené góly doma a venku, tak se do konečného součtu po, doufám devadesáti minutách, nic nemění. První zápas byl skvělý, kromě červené karty to mělo všechno. Ukázalo to, že týmy jsou hodně vyrovnané. To se ukázalo i v pasážích, kdy byl po inkasovaném gólu Feyenoord jednoznačně lepší a my byli trošku na kolotoči. Pak jsme se z toho dokázali vymanit. Když jsme dali na 2:1, tak jsme pak byli lepší a nebezpečnější my, měli jsme to v rukách. Tam se ukazuje, jak jsou ty týmy silné a momentálně rozhoduje třeba pasáž utkání nebo detail. Soupeři třeba hodně pomohl střídající Toornstra, nám zase Lingr. Ukázalo nám to spoustu věcí, kolik sil stojí odehrát takový zápas, že se musí hrát do poslední vteřiny, jako nám ukázal Feyenoord na podzim u nás. Abychom zítra byli úspěšní se musí každý hráč, který se dostane na hřiště, přiblížit svému maximu, aby nebyl část hřiště, kde bychom tahali za kratší konec.“
V prvním čtvrtfinále jste proti Feyenoordu odtrénoval 50. zápas v evropských pohárech, čímž jste se dostal před Karla Jarolíma na první místo v historické tabulce trenérů Slavie. Co to pro vás znamená? Řekl byste si to třeba po Dynamu Kyjev?
„Doufal jsem v to, ale určitě bych neřekl, že to bude v tak krátkém časovém úseku. Ukazuje to na to, o čem mluví často Tomáš Syrovátka, že si musíme vážit toho, že Slavia hraje každý rok evropské poháry. Pro český klub to není úplně samozřejmost, navíc jsme třikrát šli daleko. Pamatuji si, že když jsme začínali v lize, tak jsem si říkal, že bych se chtěl dožít deseti ligových zápasů. Kdybyste mi to řekli v tu dobu, tak bych tomu nevěřil. Jsou to mety, je to stejné jako u hráčů. Každý hráč chce být úspěšný v tu danou chvíli a zároveň, pokud se někam přiblíží, chce tu metu překonat. Upřímně jsem o tom vůbec nevěděl, dozvěděl jsem se to až po utkáni. Myslím, že je to úctyhodné číslo na to, že jsme tady čtyři a půl roku a první půl rok se nehrál. Měli jsme na to čtyři roky, je to skvělé číslo. Dneska v autě jsem si projížděl všechny týmy, které se nám za ty čtyři roky podařilo dostat do Edenu. Když si projdeme muzeum nebo mapu, tak se to úctyhodně rozrůstá, což je pro Slavii jedině dobře.“
Jak moc spoléháte na domácí prostředí? Z posledních čtrnácti pohárových zápasů jste v Edenu prohráli jen jednou…
„Těšíme se hodně i z toho důvodu, že jsme všichni viděli, jak těžké bylo vyrovnat se s atmosférou tam. Cítíme, jak jsou lidi natěšení. Věříme, že bude skvělá kulisa, která dělá fotbal fotbalem. V Rotterdamu se hrál skvělý fotbal, kdyby to bylo během covidu a bylo to bez lidí, tak to tak asi nevnímáme. Pevně věřím a víme, jaká atmosféra tady dokáže být. Věřím, že se spojí výkon nás s výkonem fanoušků a přiblížíme se některým zápasům, které jsme tady odehráli. Vždycky je lepší hrát v domácím prostředí, máte svůj komfort a hřiště, na které jste zvyklí. I v Rotterdamu byla skvělá hrací plocha, ale trochu rozdílná oproti tomu, co máme my tady. Byla měkčí, tady je hřiště tvrdší. To jsou věci, které se sčítají. Hlavně se ale těšíme na tu kulisu, dlouho se hrálo bez diváků, pak s určitými omezeními. Na podzim tady byla velká část fanoušků soupeře. Teď věříme, že to bude našlapané a v kombinaci s dobrým fotbalem to bude skvělý zážitek.“
Po Pardubicích jste říkal, že na postu brankáře máte jasno, změnilo se něco? A co se týče herních detailů, budete se soustředit i na zahrávání vlastních rohových kopů? Při dvou situacích jste při nich inkasovali, došlo k ohrožení vaší branky.
„Máte pravdu, je to jedna z věcí, které jsme si na videu hodně pouštěli. Feyenoord to brání trošku atypicky, zónově s dvěma rychlými hráči na vrcholu a na odrazu. My jsme tam dvakrát měli špatné postavení, byli jsme daleko od hráčů. Je to jedna z věcí, na kterou se chceme připravit, víme, že na jaře s tím máme velké problémy. Nedáváme z toho góly a nejsme ani moc nebezpeční. Takže je to velké téma, nejen skrz poslední dva dny. Doufáme, že si v tom pomůžeme a nedopřejeme Feyenoordu situaci, ve které je silný. Sinisterra s Nelsonem jsou extrémně nebezpeční, extrémně rychlí. Takže jednoznačně je to situace, ve které se musíme zlepšit, i když na druhou stranu na 3:3 jsme vyrovnali také z rohu, jeden gól jsme dali i z kopu ze strany. A co se týče gólmanů, nemění se to. Bude na to mít vliv i určitá souhra, kterou budou hráči před brankářem mít. Bereme v potaz, aby to všem vyhovovalo, aby se spojily zkušenosti z těžkých zápasů a z minulosti. Součinnost všech bude strašně důležitá, hlavně ohledně míčů za obranu, které bude Feyenoord ve čtvrtek používat. Je možné, že budou nahoře nechávat jedno křídlo, tohle si musíme pohlídat.“
Mluvil jste o tom, že u Yiry Sora a Tomáše Holeše je předpoklad startu 50 na 50. Jak jsou na tom? Očekáváte další přestřelku, nebo na hráče dolehne tíha okamžiku a budou hrát více defenzivně?
„Kdyby chyběl jen jeden z nich, ztráta by to byla obrovská. Tomáš byl v Rotterdamu náš nejlepší hráč, pokud ne nejlepší, tak určitě nejužitečnější. Yira, i když má velké rezervy, o kterých víme a musí je zlepšovat, je s míčem neskutečně nebezpečný, což hodně působí na soupeře, což jsme viděli už v Rotterdamu. Feyenoord měnil svůj styl a vnímal jeho přednosti. Takže pokud by jeden z nich chyběl, tak se to i kvůli typologii zápasu strašně těžko nahrazuje, protože tyto zápasy v Evropě jsou nějak vedené, náročné na to, aby je hráči zvládli. Proto pořád pevně doufáme, že je budeme mít k dispozici. Myslím oba, i když třeba jen na nějakou část utkání, protože jinak by to byl velký zásah a museli bychom měnit hodně věcí ohledně typologie.
A co se týče zápasů, tak jsou takové, jaké jsou, co se týče čistého času, tak jsou na poločas třeba o sedm či osm minut delší než v lize. Je víc možností a prostoru dát nějaké góly. Druhá věc je ta, že pak u defenzivních hráčů začíná pracovat velká únava, když je zápas rozkouskovanější, obrana je odpočatější. Proto si myslím, že v našich zápasech padá v posledních deseti minutách hodně gólů. Konkrétní příklad, gól na 2:3 na Feyenoordu, kdyby Schranzík neabsolvoval osmdesátimetrový sprint nahoru za Sorem do šance a nevracel se osmdesát metrů zpátky, tak třeba by tam byl o krok dřív a nefauloval by. To je takový příklad, jak pracuje únava. Navíc narážíme na týmy, které jsou hodně ofenzivní, mají na ofenzivních postech hodně silné hráče. My si myslím dokážeme využít jejich slabiny v obraně, celkově jsou ty zápasy prostě otevřené. Takže mám za to, že oba týmy si budou říkat, aby nenabídly soupeři gól, aby ho nepustily do vedení, aby byly zodpovědné a dobře bránily. Ale myslím si, že oba týmy mají v kádru tak dobré hráče, že se nechají strhnout hrou a situacemi, které přijdou. Začátek bude asi opatrnější, ale s velkým presinkem na obou stranách, z toho vzniknou situace, které budou zajímavé pro nás i pro diváky. Tým, který půjde do vedení, dostane obrovskou výhodu, protože bude mít nahoře tak rychlé hráče, že mu to bude vyhovovat.“
Mohou se týmy po třech vzájemných zápasech ještě překvapit a nezvažujete změnu rozestavení?
„Týmy se znají dobře, mají podobné styly, kdybychom se na zápas podívali z ptačí perspektivy nebo z dronu, tak jejich projev v útočné fázi je hodně podobný. Pak je to o kvalitě a typologii daných hráčů. Rozdíly tam jsou, ale v principu jsou ty týmy podobné. Jelikož oba týmy měly velmi dobré pasáže, tak si myslím, že ke změně rozestavení nedojde.“
Trénujete penalty a díval byste se na rozstřel? S Pardubicemi jste tak neučinil.
„Kluci penalty trénují průběžně, i proto, že nám stálý exekutor vždycky odejde pryč (smích). Lukáš Provod o tom mluvil v neděli, že se jejich tréninku věnujeme hodně. Já pevně doufám, že na ně nedojde. Už jsem o tom mluvil v kabině, že pokud na ně dojde, odejdu a někam se zavřu. A kluci mi na konci přijdou říct, jak to dopadlo, stejně to nijak neovlivním. Lepší zažít jeden šok než třeba deset, nebo i víc. Asi pro diváky by to bylo super, ale já to zažít nechci. Samozřejmě kdybychom to zvládli, bylo by to hezké. Ale nechci zažívat situace, kdy se hráč od půlky šourá k penaltovému puntíku a vy čekáte, v jakém rozpoložení zrovna bude. Byl bych radši, aby se rozhodlo kdo s koho normálně ze hry, než aby to rozhodovaly pokutové kopy.“
Nelitujete za stavu 3:3, že neplatí pravidlo o venkovních gólech?
„Bylo by to hezké, ale neplatí to celou sezonu. Nepřemýšlíme nad tím, dívám se na to tak, že teď je to spravedlivé. Nemusí se kalkulovat, je to spravedlivější. Je to kdo s koho, jak si to kdo zaslouží.“

Tisková konference:

Čtsa, zdroj: www.slavia.cz, foto: www.sportovnizurnal.cz