Pazdera rozdával v Ugandě kopačky pro radost, pak zajel Jizerskou padesátku

Olomouc – Prožil turbulentní uplynulý rok. Jen co Vojtěch Pazdera v olomouckém dresu okusil Superligu malého fotbalu, zaujal tvůrce české reprezentace do 23 let, se kterou v srpnu přivezl stříbro z mistrovství světa v ukrajinském Kyjevě a na konci října už s reprezentačním áčkem absolvoval Nations Cup v Budapešti. No a k tomu na přelomu listopadu a prosince strávil dva týdny v ugandské Kampale, kde africkým dětem daroval kopačky a také je trénoval. „Je to jiný svět, všem bych přál Afriku někdy navštívit. Já se tam určitě jednou vrátím,“ říká Pazdera.

Byl jste tam jako součást projektu Shoes for Smiles, tedy Kopačky pro radost. O co přesně jde?
Je to krásný projekt organizace Volf Soccer Academy, lidé z celé České republiky mohou věnovat kopačky, které již nepotřebují, a darovat je těm, kterým to může udělat ohromnou radost. Letos se nám společně podařilo dovézt do Ugandy přes 350 párů kopaček. Dále jsme jim dovezli chrániče, brankářské rukavice a sportovní vybavení. Hlavní náplní práce bylo trénování dětí v tamní akademii Volf Soccer.
Čemu se ještě organizace věnuje?
Naše akademie vznikla v Kanadě, kde ji založil Libor Volf, a nyní fungujeme také v Egyptě a České republice, konkrétně Zlín, východní Čechy a Olomouc. Volf Soccer Academy má několik dalších projektů zaměřených na naši akademii v Ugandě, jedná se například o Run for Uganda, kdy člověk může věnovat peníze za své odsportované kilometry, nebo nově VSA CUP, kdy jde výtěžek z turnaje taktéž do Ugandy. Pevně věřím, že letos na turnaji uvidíme i stříbrné medailisty z Kyjeva.

V Africe jste strávil dva týdny, jak jste si je tam užil?
Většinu času jsme trávili trénováním dětí na hřišti. Po odpoledních trénincích probíhaly různé schůzky ohledně vybudování fotbalovo-vzdělávacího střediska, což je jeden z velkých snů celé akademie. Bylo zajímavé se účastnit takových schůzek, které mohou změnit několik životů k lepšímu. Mimo fotbalové hřiště jsme viděli především to, že se máme v České republice opravdu dobře.
Příprava na jarní část fotbalové sezony je v plném proudu, jak se chystáte?
Po půlroční pauze od velkého fotbalu se již opět připravuji v týmu FK Šternberk, kde máme ambice postoupit do vyšší soutěže. Osobně jsem za poslední roky v zimním období propadl běžkám, takže volný čas pak trávím v horských oblastech. Myslím tedy, že po fyzické stránce budu na jarní část maximálně připraven.
Poprvé jste absolvoval Jizerskou padesátku, jak jste ji zvládl?
Běžky mám rád už odmalička, kdy mě k nim vedli rodiče. Ale jet Jizerskou padesátku se zrodilo v posledních letech, kdy jsme především s bráchy projížděli jedny hřebeny hezčí než druhé. Dostal jsem to jako dárek od přítelkyně k Vánocům a splnil si tak jeden ze svých cílů svého bucket listu. Byl to krásný zážitek se skvělou organizací a tím nejlepším počasím, co na horách lze zastihnout. Slabý úsek byl na 27. kilometru, kdy se projevilo čtrnáctidenní nicnedělání z důvodu učení se na státní zkoušky, ale dobrý vývar na občerstvovačce vše spravil. Čas nehrál žádnou roli, hlavním posláním bylo stát se součástí dlouhodobého tradičního závodu a v cíli si říct: Zvládl jsi to.

Řešíte i s olomouckým týmem malého fotbalu, jak se co nejlépe připravit?
Momentálně se každý připravuje individuálně ve svém klubu ve velkém fotbale a na malý fotbal máme ještě chvilku čas, ale určitě se v následujících týdnech spojíme a připravíme se na jarní část.
Podzim v Superlize malého fotbalu se vám hodně povedl, jak hodnotíte třetí příčku ve východní skupině?
Myslím, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že převládá naprostá spokojenost. Určitě jsou zápasy, které nás mrzí a které jsme měli dohrát lépe, ale z globálního hlediska jsme spokojeni.
Cíl je udržet do konce základní části třetí příčku ve skupině, nebo jít před play-off výš?
Výš to nejspíš nepůjde, našim cílem bude udržet třetí příčku, která nám dává solidní pozici do play-off.
V loňském play-off jste scházeli, jaký cíl máte pro tuto sezonu?
Od minulého roku proběhly v týmu nějaké změny, kádr se ustálil a zkvalitnil. V play-off se může stát cokoliv, určitě do něj půjdeme s těmi nejvyššími ambicemi.
Na začátku sezony se možná někdo usmíval nad názvem týmu Mocní kačeři Olomouc, ale svou sílu ukazujete. Jak vnímáte jméno Olomouc Mighty Ducks?
Má to hlubší význam, jedná se o dlouhodobý projekt Malého fotbalu Olomouc. Osobně se mi název a hlavně myšlenka líbí.
Daří se vám také osobně, jste spokojený s deseti góly v sedmi zápasech?
Nikdy jsem nebyl velký střelec, takže jsem za tuto bilanci samozřejmě rád, ale fotbal je týmový sport, mám radost z každého gólu, který jako tým vstřelíme.

Povedené výkony vás katapultovaly z výběru do 23 let do reprezentačního áčka, nastoupil jste při Nations Cupu v Budapešti a byl i na přípravném kempu v Českém Dubu. Jak si to užíváte?
Maximálně. Všechno se to seběhlo strašně rychle. Odehrál jsem tři zápasy v Superlize a jeden kvalifikační turnaj do 23 let, najednou už jsem letěl na mistrovství světa do Kyjeva. Mistrovství se mi povedlo, dostával jsem na něj kladné ohlasy a myslím, že i díky němu přišla pozvánka na Nations Cup v Budapešti s áčkovou reprezentací.
Myslíte na červnové mistrovství Evropy v malém fotbale v Košicích?
Bylo by hezké opět reprezentovat, navíc za mužskou kategorii, ale abych byl upřímný, tak moc nemyslím. Kvalita a konkurence je v týmu obrovská. Nechtěl bych dělat finální nominaci.
Jaroslav Kára, tiskový mluvčí.