V sobotu 6. listopadu proběhne v hotelu Ambassador – Zlatá husa galavečer při příležitosti vyhlášení ankety Českého atletické svazu Atlet roku 2021. Již nyní je však známa desítka jmen, ze kterých vzejde nový král nebo královna uplynulé atletické sezóny.
Kristiina Mäki
Kristiina Mäki prožila po návratu z mateřské pauzy životní sezónu. Na mistrovství Evropy družstev v rumunské Kluži pomohla českému týmu k postupu cennými body za druhé místo v běhu na 5000 metrů. Na patnáctistovce se jí podařilo kvalifikovat na olympijské hry v Tokiu, kde se postarala o nejpříjemnější překvapení české atletické výpravy. Pouhých sedm měsíců po porodu syna Kaapa se dokázala probít do olympijského finále v novém národním rekordu 4:01.23. Dosavadní rekordní zápis Ivany Walterové z roku 1986 vylepšila o 61 setin. Nakonec si z Tokia odvezla třinácté místo. Na pozitivní vlně se vezla i po návratu z Japonska. Při Diamantové lize v Bruselu si zaběhla časem 4:23.38 osobní rekord na 1 míli a následně v Záhřebu posunula hodnotu vlastního národního historického maxima na trati 2000 metrů na 5:36.06.
Barbora Malíková
Čtvrtkařce Barboře Malíkové se letos vskutku dařilo. Na mistrovství České republiky ve Zlíně získala v pouhých devatenácti letech již svůj třetí titul na trati 400 metrů, který navíc ozdobila novým osobním rekordem 51.23. Právě díky tomuto výkonu se kvalifikovala na olympijské hry v Tokiu. Ještě předtím ji však čekal mládežnický vrchol, kterým bylo mistrovství Evropy do 23 let v estonském Tallinnu, kde ve finále předvedla parádní souboj se svou reprezentační kolegyní Ladou Vondrovou. Nakonec z toho byla stříbrná medaile za vyrovnaný osobák 51.23. Následně pak byla finišmankou zlaté štafety na 4×400 metrů. Její olympijská premiéra skončila v rozběhu a v celkovém hodnocení obsadila 34. místo.
Diana Mezuliáníková
Běžecké disciplíny jsou u nás na vzestupu a dalším zářným příkladem je Diana Mezuliáníková. Na HME v Toruni skončila její cesta ještě v rozběhu, ale pod otevřeným nebem měla parádní sezónu. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži byla jedním ze základních kamenů úspěšného postupu, když byla třetí na patnáctce a čtvrtá v běhu na 800 metrů. Úspěšně nás pak reprezentovala i na olympijských hrách v Tokiu, kde si hned dvakrát zaběhla nový osobní rekord, který posunula až na 4:03.70 a dokázala postoupit do semifinále a skončila sedmnáctá. Životní formu si udržela i po hrách. Na mítinku v rakouském Andorfu útočila v závodě na 1000 metrů na národní historické maximum někdejší půlkařské mistryně světa Ludmily Formanové, za kterým zaostala časem 2:35.84 jen o 78 setin.
Nikola Ogrodníková
Oštěpařka Nikola Ogrodníková zaznamenala svůj nejdelší hod sezóny hned v jejím úvodu na Zlaté tretře v Ostravě, kde skončila druhá za 65.13. Tímto výkonem také figuruje na šesté příčce letošních světových tabulek. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži připsala na konto českého týmu plný bodový zisk, když v tomto závodě nenašla přemožitelku. S velkými nadějemi pak odlétala na olympijské hry v Tokiu, kde patřila mezi favoritky na finálový postup. Ten se bohužel nekonal, když nakonec skončila šestnáctá. Skvělého výsledku dosáhla v curyšském finále Diamantové ligy, kde si vyházela třetí místo.
Tomáš Staněk
Koulaře Tomáše Staňka už můžeme považovat za halového specialistu. Z halového mistrovství Evropy v polské Toruni přivezl již čtvrtý cenný kov z mezinárodního vrcholu pod střechou v řadě. Poprvé se však jednalo o medaili nejcennější. V evropském finále si poradil se silnou konkurencí v čele s domácími hvězdami a díky výkonu 21.62 se stal halovým mistrem Evropy. Vysoký standard si ovšem i přes zdravotní potíže držel i v průběhu letní sezóny. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži výrazně pomohl vítězstvím ve své disciplíně českému týmu k postupu zpět mezi elitu. Ve Zlíně získal svůj pátý titul domácího šampiona a nechyběl ani na olympijských hrách v Tokiu. Při své druhé účasti pod pěti kruhy skončil před branami finále na sedmnáctém místě.
Barbora Špotáková
Oštěpařka Barbora Špotáková ukázala i ve svých 40 letech, že rozhodně nepatří do starého železa a stále dokáže konkurovat těm nejlepším. Na mistrovství České republiky ve Zlína si vyházela úctyhodné čtrnácté zlato. Dokázala opanovat také mítink Diamantové ligy v Monaku. Svůj jedenadvacátý triumf na mítinku nejprestižnějšího atletického seriálu si zajistila sezónním maximem 63.08. V Tokiu pak chtěla usilovat o svůj čtvrtý olympijský cenný kov v řadě. Hod 60.52 bohužel na finálový postup nestačil a Barbora obsadila čtrnácté místo. Ve finále Diamantové ligy v Curychu pak skončila čtvrtá.
Amálie Švábíková
Tyčkařka Amálie Švábíková už poněkolikáté ukázala, že se umí skvěle připravit směrem k vrcholu sezóny. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži podpořila český tým pátým místem. Na evropský šampionát do 23 let pak odjížděla jako obhájkyně stříbrné medaile z před dvou let. V Tallinnu byla ještě úspěšnější, když se jako jediná úspěšně přenesla přes 450 centimetrů a stala se mistryní Evropy v této kategorii. Navázala tak na svůj zlatý úspěch z mistrovství světa juniorů v Tampere 2018.
Jakub Vadlejch
Největší olympijskou radost nám přinesl v Tokiu oštěp mužů a lví podíl na tom měl Jakub Vadlejch. Kvůli zdravotním problémům svými starty před hrami šetřil, ale směrem k olympijskému svátku se připravil parádně. Právě v olympijském finále zaznamenal svůj nejdelší hod sezóny 86.67, což znamenalo zisk stříbrné medaile. Nestačil pouze na indického vítěze Neeraje Chopru. Jakubovi se dařilo i v rámci Diamantové ligy. V Lausanne byl druhý za 85.73 a v curyšské finále si vyházel díky výkonu 85.22 třetí místo. Na mistrovství ČR ve Zlíně bral svůj pátý titul. Celkem čtyřikrát přehodil v sezóně 85 metrů.
Vítězslav Veselý
Čeští příznivci prožili na olympijských hrách v Tokiu dvojnásobnou medailovou radost. Kromě Jakuba Vadlejcha totiž vystoupal na stupně vítězů také osmatřicetiletý Vítězslav Veselý. Muž, který je sám sobě trenérem, prokázal své bohaté zkušenosti, a to nejlepší si nechal na olympijské finále. V něm předvedl svůj nejdelší oštěpařský pokus za posledních šest let, když se jeho náčiní zapíchlo na 85.44 a získal tak svůj druhý olympijský bronz. Narozdíl od toho londýnského si ho ovšem konečně mohl vychutnat přímo na stadionu. Patřil také mezi největší opory českého týmu na mistrovství Evropy družstev v Kluži, kde byl druhý. Na mítinku Diamantové ligy v Lausanne byl pátý a následně obsadil ještě šesté místo v Paříži. Postup do curyšského finále mu pak unikl jen těsně.
Lada Vondrová
Přesto, že je čtvrtkařce Ladě Vondrové pouhých dvaadvacet let, zkušeností už má na rozdávání. Na halovém mistrovství Evropy v Toruni jí unikl smolně postup do semifinále jen o setinky. Vše si ale vynahradila v průběhu letní sezóny. Na mistrovství Evropy družstev v Kluži podlehla pouze hvězdné Nizozemce Femke Bolové a byla druhá. Na evropský šampionát do 23 let pak přijela obhajovat stříbro. Před dvěma lety v Gävle přišla o zlato až na cílové šachovnici, ale tentokrát si už zlato vzít nenechala. Ovšem i v Tallinnu to bylo velké drama až do samotného konce. Tentokrát jí byla největší soupeřkou Barbora Malíková a obě závodnice proměnily finálový závod v českou exhibici. Ta měla šťastný konec pro Ladu, která zvítězila v novém osobním rekordu 51.19. Druhé zlato pak přidala se štafetou na 4×400 metrů. Spokojena mohla být také se svým vystoupením na olympijských hrách v Tokiu, kde dokázala postoupit do semifinále v dalším vylepšení osobáku 51.14. Celkově pak byla třiadvacátá.
Pořadí ankety Atlet roku 2021 od jedenáctého místa
-
štafeta 4×400 muži 213 bodů
12. Jan Štefela 132
13. Vít Müller 74
14. Jan Jirka 67
15. štafeta 4×400 ženy U23 63
16. Markéta Červenková 57
17. Pavel Maslák 35
18. František Doubek 27
19. Patrik Šorm 25
Dominik Záleský 25
21. Jan Doležálek 15
22. Filip Sasínek 6
23. Radek Brunner 4
Marcela Joglová 4
25. Tereza Ďurdiaková 3
26. Jakub Davidík 2
27. Eliška Martínková 1
Petr Svoboda 1
Radek Juška 1
Adam Sebastian Helcelet 1