TOMÁŠ HÁJEK pravidelně nastupuje v dresu Vitesse Arnhem

Po minulé sezoně, kdy jste naskočil jen v poháru, jste se v dresu Vitesse Arnhem dočkal i prvních startů v nizozemské lize. Jaký to byl pocit?

V první řadě jsem rád, že jsem se mohl konečně ukázat, že do mě Vitesse neinvestovalo peníze, abych tady pak jen seděl na lavičce. Pod minulým trenérem jsem nehrál, ale nemá cenu se ohlížet, co bylo. Přišel nový trenér Thomas Letsch, dostal jsem šanci a snad jí chytil. Daří se nám, holandská liga svojí kvalitou z mého pohledu stojí hodně vysoko, řadím ji hned za pět top evropských soutěží. Jsou tady opravdu kvalitní týmy i hráči. Užívám si, že to můžu zažít.

Na svou šanci jste čekal opravdu dlouho. Nehrál jste ani v prvním ligovém zápase letošní sezony. Neztrácel jste už naději?

Kromě trenéra je tady nový i sportovní ředitel. S oběma jsem se před touto sezonou bavil, že pokud by to mělo být jako v té minulé sezoně a situace se opakovala, tak bych radši šel někam na hostování. Oba mě ale ujistili, že se mnou počítají a nechtějí tým oslabovat. Dál jsem to neřešil. Trenér mě uklidňoval, že když nehraju jeden zápas, může to být v dalším jinak. A přesně to se stalo. První zápas jsem zůstal na lavičce, pak už jsem byl v základní sestavě. Jeden hráč byl pozitivní na koronavirus, s ním i celý realizační tým, to jsem nikdy nezažil. Ale vypořádali jsme se s tím dobře. Vyhráli jsme tři ze čtyř zápasů a věříme, že to bude pokračovat. Celou tu dobu jsem si říkal, že je potřeba být připravený, až přijde šance. Nikdy nevíte, co se semele. Zvlášť v dnešní době. Někdo musí čekat měsíc, někdo rok. To byl můj případ. Nezabalil jsem to, i díky podpoře rodiny jsem to zvládl a teď přišla moje šance.

Jaké to bylo v ostrém zápase po tak dlouhé herní pauze?

Myslím, že mi hodně pomohlo, když jsem v minulé sezoně chodil za rezervní tým. Sice to nebyla holandská liga, ale nějakou herní praxi jsem měl, k tomu kvalitní tréninky. Už mám nějaký věk a zkušenosti, navíc kolem sebe skvělé spoluhráče, takže jsem to snad zvládl.

Byl jste před prvním zápasem v holandské lize proti Spartě Rotterdam nervózní?

Bylo to specifické právě tou situací, kterou jsem zmínil. Celý realizák byl mimo, nikdo moc nevěděl, co bude. I proto jsem se tím vůbec nestresoval. Byl jsem rád, že jsme mohli odehrát první a zároveň i poslední zápas aspoň před nějakými fanoušky. Jsem v klubu přes rok, všechno tady dokonale znám, myslím, že důvod k nervozitě nebyl.

Pak přišel zápas na Ajaxu, který jste prohráli 1:2. V ostatních třech duelech s vámi v sestavě jste vyhráli a udrželi čisté konto. V čem byl zápas na Ajaxu jiný?

Zápas proti Ajaxu je top, stejně jako když se hraje proti PSV, Feyenoordu nebo Alkamaaru. O těchto utkáních se tady vždycky víc mluví, víc se probírají. Sice jsme na Ajaxu prohráli 1:2, ale zápas byl hodně vyrovnaný, což ukazují i statistiky. Měli jsme na náš výkon jen pozitivní odezvy. Sousedi, lidé, které jsem potkával, všichni mi říkali, že takhle dobře Vitesse proti Ajaxu dlouho nezahrálo. Nový trenér přinesl nový herní styl, hrajeme na tři obránce a lidé jsou šťastní za to, jak se prezentujeme. Hrálo se na krásném stadionu, parádním hřišti, se skvělým soupeřem, co víc si přát? Ani z tohoto zápasu jsem ale nebyl nijak nervózní. Ono to ani nejde, protože člověk se v podstatě až v den utkání dozví výsledky testů, jestli vůbec může naskočit.

Jaká jsou vůbec v klubu opatření kvůli současné situaci?

Máme obrovský tréninkový komplex, kde je několik kabin, jsme s klukama rozdělení po dvou nebo třech hráčích, musíme přecházet i odcházet v rouškách, třikrát týdně jsme testovaní. Dělá se tady opravdu hodně, aby se mohlo hrát a fotbal se nezastavil. Co se týče běžného života, tak roušky sice nejsou nařízené, ale řekl bych, že 99 procent lidí je nosí. Školy jsou otevřené, učitelé mají roušky, děti si čistí ruce, dodržují se všechna hygienická doporučení.

V dalším kole vás čeká PSV Eindhoven, který vede ligu a vy na něj ztrácíte pouze bod. Jak celý klub i město prožívá váš start do sezony?

Opravdu hodně. O Ajaxu se tady mluvilo deset dní, to bylo neuvěřitelné. Měli jsme jen pozitivní ohlasy, i když jsme prohráli, fanoušci byli nadšení. Lidé nemůžou na stadion, tak nám aspoň posílají fotky, jak se dívají doma na televizi, cítíme, že za námi stojí. Klub má veškeré podmínky k tomu, abychom byli do 5. místa, což je i naše ambice. A teď nás čeká zápas s vedoucím týmem tabulky. Jen škoda, že se bude hrát bez diváků, protože na takový zápas by přišel plný stadion, 25 tisíc diváků, vždycky je tady parádní atmosféra. PSV hraje ve čtvrtek Evropskou ligu, sám si z Plzně pamatuji, že to není nic jednoduchého, nám už se uzdravují někteří kluci, myslím, že to bude skvělý zápas. Do PSV přišel Mario Götze, mají výborný tým, ale budeme chtít vyhrát. Když budeme hrát dobře, zase se to tady bude řešit minimálně týden.

Vypadá to, že do zápasu půjdete v dobré pohodě.

Start do sezony se nám povedl, z pěti zápasů jsme čtyři vyhráli a prohráli jen na Ajaxu. Vedení je spokojené, pod novým trenérem a sportovním ředitelem to klape. Musím smeknout před systémem, který hrajeme, je to pecka. Trénovali jsme to celé léto, hráčům se našly pozice, které jim sedí. Na začátku jsme se na sebe s klukama trochu koukali, ale ukazuje se, že je to dobrý styl. Hraju víc zleva, ale pořád jsem uprostřed obrany, není to tak, že bych jezdil nahoru-dolů po lajně. Výhoda je taky to, že se soustředíme jen na nejbližší zápas, protože v dnešní době je složité odhadovat, co bude za týden.

O holandské lize se říká, že není tolik svázaná taktikou, potvrdíte to?

To sedí. Běžné jsou situace, kdy zůstávají tři obránci na tři útočníky, nevidíte, že by u jednoho hráče na polovině hřiště stáli dva obránci. Tady se to bere tak, že když dostanete gól, tak prostě musíte dát dva, abyste vyhráli. Když vidím, co si někteří hráči dovolí v určitých situacích, jak riskují… Na nás pak chodí pět na tři. Někdy mě to až překvapí, ale to je mentalita místních hráčů. Jsou sebevědomí, dovolí si, někdy jim to vyjde, někdy ne. I my spoléháme na dva extrémně talentované fotbalisty, kteří jsou hodně kreativní: Bazoer a Tannane. Oni dají góly, asistují, my ostatní jim to musíme vrátit v tom, že běháme, bojujeme, dobře bráníme. Jsou to nadstandardní hráči, kteří můžou hodně vystřelit, pokud budou takhle pokračovat.

V týmu máte i Slováka Matúše Bera. Jak blízko k sobě máte?

V týmu se kamarádím se všemi, jsem hodně přátelský, ale asi je normální, že s Matúšem jsme spolu nejvíc, když si můžeme popovídat našimi rodnými jazyky. Teď se bohužel zranil na reprezentačním srazu a bude nám chybět.

A co bývalí spoluhráči? Ozval se vám někdo s gratulacemi, že zase hrajete?

Psali mi kluci ze Zlína, z Plzně, jsem v kontaktu Márou Matějovským, ale třeba i s Páťou Hrošovským, Genk je od nás asi 150 kilometrů. Plánujeme, že se brzy potkáme, až to situace dovolí. Víme o sobě.

Když jste mluvil o jazycích, co vy a holandština?

Je to strašně těžký jazyk, umím nějaká slovíčka, pár frází. Když na mě někdo mluví, pochopím, už i v telefonu zachytím, o čem je řeč, ale pořád se ptám, jestli můžeme mluvit anglicky, protože na rozhovory to z mé strany není. Snažím se, abych prokázal respekt Holanďanům, jejich zemi a jazyku, ale je to opravdu hodně obtížný jazyk. Na druhou stranu, anglicky se tady domluvím všude, ať už potkáte sedmiletého kluka na ulici nebo starší paní, anglicky tady mluví všichni. Trenér je Rakušan, takže i příprava je v angličtině.

A co život v Holandsku?

Jsme tady s rodinou opravdu spokojení a chtěli bychom zůstat, co nejdéle to půjde. Zrovna jsme se přestěhovali do nového domu, děti chodí do mezinárodní školy, mají výuku v angličtině, k tomu mají i holandštinu. I pro ně je to velká zkušenost.

Pavel Pillár, Ředitel komunikace

SPORT INVEST Marketing