Zpátky do minulosti: z hrobníkovy lopaty až k evropskému titulu

Blansko – Sedm let se marně snažili dobýt nejvyšší místo na stupních vítězů evropských šampionátů v malém fotbale. Českým reprezentantům se to v elitní kategorii povedlo až v roce 2018, když ovládli klání na Ukrajině. Zlatému turnaji v Kyjevě se věnuje již patnáctý díl seriálu mapující největší mezníky v historii českého malého fotbalu.

Po světovém zlatu z předchozího roku z Tuniska přidal český celek v Kyjevě nejcennější kontinentální trofej. „Na turnaj rád vzpomínám, není to tak dlouho. Pamatuji si, že jsme tam jeli jako čerství světoví šampioni, takže panovalo velké očekávaní. Nakonec to dopadlo a já i drtivá většina týmu považujeme Tunisko i Ukrajinu za srovnatelné úspěchy. Evropské týmy jsou hodně kvalitní, takže je pro mě zlato na podobné úrovni jako titul světových šampionů,“ porovnává blanenský reprezentační kanonýr Ondřej Paděra.

Coby úřadující světoví šampioni jeli čeští reprezentanti do Kyjeva jako největší favorité. „Euro bylo spíš náročné na psychiku. Jezdím na něj od 2014 a většinou jsme shořeli v semifinále s Rumuny či s Kazachstánem, zlomili jsme to až v roce 2017 v Brně, kdy jsme postoupili až do finále, ale nezvládli jsme pro změny Rusy (prohra 1:2 po penaltách – pozn. red.). Pak jsme vyhráli mistrovství světa a stejný rok jsme do Kyjeva už jeli dostatečně zdravě sebevědomí. Věřili jsme si a byli postupně v takové psychické pohodě, že jsem nepociťoval tlak, zda to vyjde,“ líčí fotbalista z Boskovic.

O tom nasvědčovalo hned úvodní utkání základní skupiny D, v němž český tým smáznul Turecko 7:3. „Možná nám uškodilo, že jsme přijeli doslova jako mistři světa, obhájci světového zlata, a na úvod jsme dostali papírově slabšího soupeře, kterého jsme poměrně hladce porazili. Mohli jsme mít v hlavách, že se nemůže nic stát, pak jsme se trápili s Ázerbájdžánem a Srbskem,“ uvědomuje si Paděra, který v úvodním střetnutí vstřelil dva góly.

Dalšíma dvěma duely ve skupině se totiž český tým protrápil. Ázerbájdžán zdolal až brankou kapitána Stanislava Maříka v nastavení 2:1 a se Srbskem remizoval 1:1. „Po šampionátu jsme si říkali, že nám skupina přišla hodně takticky svázaná, s Ázerbájdžánem sni Srbskem to nebyl festival šancí, taková bitva z obou stran. Nikdo nikoho nemačkal, nebyli jsme ani pod tlakem, se Srby spravedlivá remíza. Nikdo z týmu neměl super pocit a každý věděl, že umí hrát líp, jinak to na zlato ani medaili stačit nebude. Jsme rádi, že si vše v pravou chvíli sedlo a zvládli jsme to,“ popisuje.

Základní skupinu uzavřel národní tým remízou 2:2 s Maďarskem. Kdyby prohrál, se šampionátem se loučí, ale dvěma góly zajistil postup jihlavský střelec Robin Demeter. „Díky Demošovi jsme utekli hrobníkovi z lopaty, byli jsme minutu od vyřazení ze skupiny, což by se bralo jako velký neúspěch, když jsme přijeli jako majitelé světového zlata. Demoš stoprocentně splnil svou úlohu, dal dvě branky, jinak jsme jeli domů. To byl podle mě zlomový moment šampionátu. Skupina nám úplně nesedla, zaplaťpánbůh jsme postoupili, pak jsme možná zlepšili přístup, nebo nám sedli soupeři,“ přemítá Paděra.

Ve čtvrtfinále čeští reprezentanti zdolali 3:1 Bosnu a Hercegovinu, kterou od prohry v zápase o třetí místo v Chorvatsku 3:4 v roce 2015 už podruhé v play-off vyřadili. „Povedlo se nám to už rok předtím v Brně. Ve Vrsaru zápas o třetí místo nevyšel možná proto, že šlo souboj zklamaných, ale chtěli jsme tam placku udělat. Většinu utkání jsme však tahali za kratší konec. Byl to specifický duel, muselo se hrát v turfách, hřiště bylo hodně pod vodou, nehrál se tolik fotbal, ale pro oba šlo o stejné podmínky. Zápas nám moc nesedl, pak to však proti Bosně dvakrát vyšlo a ukázali jsme, že máme kvalitní národní tým,“ povídá nejlepší střelec všech pěti dosavadních ročníků Superligy malého fotbalu.

V semifinále ukrajinského klání se českému týmu postavila do cesty Anglie, která vyfasovala příděl 0:5. „Anglie nás sice ještě neporazila, ale pamatuji si, že v roce 2016 v Maďarsku postavila hodně kvalitní tým a zdolala tam Rumuny, čerstvé mistry Evropy. Tenkrát jsme se radovali, že ve čtvrtfinále jdeme na Anglii. Hrála na šest či sedm lidí, všichni dost kvalitní. Neskuteční hráči, patrně futsalisté, co předváděli na balonu, bylo úžasné. Porazili jsme ji 3:2, ale měli jsme na kahánku, mohla nás porazit,“ vzpomíná Paděra.

V Kyjevě dal Anglii vítězný první gól a přidal ještě definitivní pátou pojistku. „Chyběli jí dva klíčoví hráči skrz karty, ale na zápas jsme se chystali, jako by hrála v plné síle. I kdyby tak nastoupila, myslím, že ji na tom turnaji porazíme, byť možná ne 5:0. Věřili jsme, že máme takovou sílu, abychom utkání zvládli. Prošli jsme těžkou skupinou a když jsme udělali Bosnu, nikdo si nepřipouštěl, že bychom vypadli v semifinále s Anglií. Šli jsme do utkání s pokorou, ale měli jsme zdravé sebevědomí. Jsem rád, že se to ukázalo na hřišti,“ říká Paděra.

Ve finále přišel na řadu hegemon evropských šampionátů, pětinásobný vládce Rumunsko. Ovšem český tým jej přetlačil 4:1. „Pamatuji si, že asi půl hodiny před finále začalo pršet takovým stylem, jako jsem ještě nikdy neviděl, po zápase ve městě dokonce plavala auta. Liják byl fakt velký, ale nám pršelo štěstí. Jednoznačně byla klika, že nám tam na začátku spadly dva góly. Pomohlo nám, že jsme šli brzy do vedení,“ uvědomuje si český útočník.

Cestu za zlatem načal už ve druhé minutě jeho blanenský parťák Jan Koudelka, v deváté minutě zvýšil Paděra. Ve 32. minutě na rozdíl tří branek upravil opět Koudelka a na rumunské snížení hned za minutu zareagoval zase Paděra. „Rumuny naše vedení zaskočilo, ale nedávno jsme viděl záznam v televizi a vytvořili si spoustu šancí, Bíras (brankář Ondřej Bíro – pozn. red.) jich spoustu chytl. Myslím, že jsme byli líp připravení, šli jsme zlatu naproti. Docela se nám povedly góly, první trefil Koudy krásně ze střední vzdálenosti, já jsem dvakrát šťastně stál při rohu a pak dal Koudy další pěkný gól. Spadlo nám tam, co mělo. Nevybavuji si, že bychom měli další vyložené šance. Trošku při nás stálo štěstí, ale přeje připraveným. Po základní skupině jsme se vzpamatovali a myslím, že jsme si titul zasloužili,“ míní s šesti góly nejlepší střelec turnaje.

Tituly světových a evropských šampionů, které český národní tým vybojoval, dělí pouhých deset měsíců. V reprezentaci se sešla pozoruhodná generace vynikajících fotbalistů. „V národním týmu jsem od roku 2014 a první šampionáty jsme dělali hlavně bronz, později stříbro v Brně, což se bralo jako velký úspěch, ale nemohli jsme se dostat na vrchol. To se povedlo až v Tunisku a pak na Ukrajině, to období považuji za prozatímní vrchol českého malého fotbalu. Generace, která u toho byla, se podle mě docení až později. Bude rok od roku těžší se dostat k titulu mistrů světa či Evropy,“ podotýká jedenatřicetiletý Paděra.

Na loňském světovém šampionátu v Austrálii vypadla česká reprezentace po čtvrtfinálové prohře 1:2 s Mexikem. „Nechci říkat, že jsme vypadli smolně, ovšem zápas se lámal v úvodu, kdybychom šli do vedení my, třeba obhájíme zlato. Ale nešlo jen o Mexiko, hráli tam Brazilci, další výborné týmy mohly zvítězit. Na vlastní oči vidím, jak se úroveň turnajů zvedá, a můžu posoudit, jak rychlým tempem jde nahoru. Bude čím dál těžší dělat úspěchy, takže tito hráči budou docenění až za pár let,“ uvažuje blanenský forvard.

Přestože vlastní dvě nejcennější medaile v malém fotbale, ani po jednom finále si s českým týmem neužil bezprostřední bujarou oslavu. „V Tunisku jsme hráli finále v sobotu večer a v pět ráno nám letělo letadlo. Nebylo moc prostoru, museli jsme si v hlavách hlídat, že nejsme někde vedle České republiky, aby nenastal průšvih a nastoupili jsme všichni do letadla. V Kyjevě to bylo snad ještě horší, protože po finále v sobotu večer nám letadlo letělo snad za čtyři nebo pět hodin. Turnaje vypadaly dost podobně v tomto směru, trochu jsme tituly oslavili v místech šampionátů, ale nic velkého. V Česku jsme pak s klukama sedli a myslím, že jsme oba dobře oslavili. Co taky jiného oslavit než takové velké úspěchy,“ usmívá se Paděra.

miniEuro Kyjev 2018

Výsledky českého týmu

Základní skupina D

Turecko – ČR 3:7 (0:2), branky: 24. Bellada (vla.), 35. Aksoy, 37. Aksoy – 15. Levčík, 19. Sodoma, 26. Hakl, 27. Koudelka, 28. Polák, 36. Paděra, 36. Paděra

ČR – Ázerbájdžán 2:1 (0:1), branky: 38. Göth, 40+1. Mařík – 11. S. Mammadov

ČR – Srbsko 1:1 (1:1), branky: 1. Levčík – 3. Tomčić

ČR – Maďarsko 2:2 (0:1), branky: 31. Demeter, 39. Demeter – 14. Szabó, 33. Rajz

Čtvrtfinále: ČR – Bosna a Hercegovina 3:1 (2:1), branky: 9. Levčík, 20+3. Göth, 21. Polák – 20+2. Lovrinović (pen.)

Semifinále: Anglie – ČR 0:5 (0:4), branky: 12. Paděra, 14. Sodoma, 17. Demeter, 19. Polák, 34. Paděra

Finále: Rumunsko – ČR 1:4 (0:2), branky: 34. Nemitanu – 2. Koudelka, 9. Paděra, 32. Koudelka, 35. Paděra

Sestava České republiky

Brankáři: Jaroslav Bellada (Praha), Ondřej Bíro (Most)

Obránci: František Hakl, Jiří Sodoma, Pavel Šultes (všichni Praha), Tomáš Režný (Most), Patrik Levčík (Brno)

Univerzálové: Jakub Polák, Vít Popelka (oba Most), David Presl (Brno), Jan Koudelka (Blanensko)

Útočníci: Jakub Göth, Robin Demeter (oba Jihlava), Ondřej Paděra (Blansko), Stanislav Mařík (Praha).

Jaroslav Kára tiskový mluvčí PR,