Brno – Pro většinu lidí, sportovce nevyjímaje, nastalo s koronavirovou pandemií chmurné období. V něm je víc než důležité pozitivní myšlení, upínat se k radostným okamžikům. Nejšťastnější životní chvíle brzy čeká na fotbalistu Dominika Moučku, jehož přítelkyni se v červenci narodí holčička. Příběhem brněnského útočníka končí seriál největších talentů z výběrů Superligy malého fotbalu.
Moučka se narození dcery nemůže dočkat. „Samozřejmě cítím nejistotu, jestli to zvládnu, ale dítě jsme chtěli oba a věřím, že to zvládneme. Nervozita bývá asi vždycky,“ říká brněnský talent.
Je mu teprve dvaadvacet let, ale se založením rodiny otálet nehodlal. „Chtěl jsem dítě co nejdřív. Kdybych měl kluka, abych s ním mohl zahrát fotbal a ještě se třeba potkat na hřišti. Počítám, že druhé nebo třetí dítě už bude kluk,“ usmívá se Moučka.
Na příchod potomka už jsou rodiče připravení. „Máme skoro všechno nakoupené, kočár a podobné věci. Chybí jen maličkosti jako třeba detektor dechu,“ sděluje.
V zimě vyměnil třetiligové Rosice za rakouský Poysbrunn právě kvůli očekávanému narození dcery. Jenže zasáhla koronavirová pandemie… „Rakousko jsem si zatím bohužel neužil. Šel jsem tam, abych něco vydělal na mimčo a hypotéku, koupili jsme si s přítelkyní byt v Rosicích. Zatím nemáme informace o ukončení soutěže, ale myslím, že to bude stejné jako u nás. Bojím se, že se hranice uzavřou na delší dobu a nebudu tam moct hrát,“ uvažuje Moučka.
Zatím se fyzicky udržuje, aby byl připravený na začátek sezony. „Běhám, obden posiluju, u rybníka je beachvolejbalové hřiště, tam dělám nějaké cvičení, klasická udržovačka,“ líčí.
Ve formě se udržuje také kvůli vidině mistrovství světa hráčů do 23 let v malém fotbale, které má v termínu od 13. do 16. srpna hostit ukrajinský Kyjev. Moučka patří mezi kandidáty nominace. „Určitě bych se nerozmýšlel, pokud se do týmu dostanu. Kdyby záleželo jen na mně, stoprocentně jedu, ale musím se případně domluvit v klubu, kde budu. V Rakousku jsem říkal dopředu, že chci jet na mistrovství nebo na nějaké turnaje. Když budu hrát v České republice, nevím, jestli mě pustí, ale myslím, že všude vyjdou vstříc,“ přemítá.
V říjnu 2018 byl u titulu české reprezentace do 21 let na světovém šampionátu v malém fotbale, který hostila Praha. „To byl největší sportovní úspěch, jakého jsem zatím dosáhl. Být mistr světa, i když amatérský, je nejvíc, co jsem v životě dokázal. Budu na to vzpomínat do smrti. Rád bych jel ještě do Kyjeva,“ vyhlíží Moučka.
Fotbalové začátky brněnského rodáka jsou spjaté s Bystrcí. „Začínal jsem asi v šesti letech, taťka mě přivedl k fotbalu,“ povídá mladík, který má blízko k různým sportům. „Jsem po taťkovi, k čemu mě postaví, to mi jde. Nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale jsme sportovně založená rodina, děda se strejdou hráli hokej, taky ho mám v krvi,“ popisuje.
Ve dvanácti letech se rodina přestěhovala do Ostrovačic a od té doby kopal v nedalekých Rosicích. Před dvěma lety ho spoluhráč Tomáše Selinger přivedl do klubu Sport Centrum Srbská, který hraje nejvyšší soutěž Brněnského svazu malé kopané. „Seča přišel, zda si zahraju a od té doby jsem v Srbské. Teď jsem tam i převzal vedení, staral se o to dosud Kubajz (spoluhráč Lukáš Kubíček – pozn. red.), který už neměl tolik času,“ vysvětluje Moučka.
S Brnem ovládl podzimní část Superligy malého fotbalu, obhájce titulu vyhrál všech osm utkání a má sedmibodový náskok na druhé Blanensko. Jarní část zatím pozastavila koronavirová nákaza. „Malý fotbal mě baví, protože v něm padá hodně gólů. Je rychlý a hlavně o technice, což mi hodně dává. Ještě se musím zlepšit v taktice, přece jen nejsem tak zkušený a starý,“ culí se dvaadvacetiletý hráč.
Vedle fotbalu už třetí rok pracuje ve firmě s CNC stroji. „Doteď jsem chodil jen na ranní, práce na směny by s fotbalem moc nešla skloubit, zvlášť v Rosicích, kde jsme měli čtyřikrát týdně trénink. Když chodím na ranní, fotbal v pohodě stíhám. Práce není ani fyzicky náročná,“ přiznává Moučka, mezi jehož fotbalové vzory patří Ronaldinho a Lionel Messi.
Jaroslav Kára, tiskový mluvčí, malá kopaná,