Ohromná čest, nejvyšší individuální meta, řekl Fotbalista roku Souček

PRAHA, 22. března 2020 – Před dvěma lety šestadvacátý, minule už třetí a teď – první! Tomáš Souček vyhrál poprvé v kariéře anketu Fotbalista roku 2019. „Je to pro mě ohromná čest, protože tohle je pro hráče v Česku nejvyšší individuální meta,“ prohlásil.

Má za sebou skvělý rok. V reprezentačním dresu oslavil postup na mistrovství Evropy, se Slavií vyhrál double a navíc se podílel na postupu do čtvrtfinále Evropské ligy i základní skupiny Ligy mistrů. Tím si vysloužil zimní odchod do West Hamu, kde aktuálně hostuje a kam v létě může přestoupit natrvalo.

Tomáš Souček – Fotbalista roku 2019. Jak vám to zní?

Když jsem s fotbalem začínal, tak jsem vzhlížel k hráčům, kteří tohle ocenění získali. Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Petr Čech a spousta dalších. A já jsem teď mezi nimi. Ty pocity ani nedokážu přesně popsat. Je to zvláštní. Vždycky jsem chtěl hrát fotbal, dostat se do ligy, vyhrát titul, zkusit nějakou zahraniční ligu… Ale stát se Fotbalistou roku? To mě ani nenapadlo. Musím poděkovat strašné spoustě lidí.

Teď máte příležitost.

Nejvíc musím poděkovat partnerce a dceři. Ta se narodila na začátku loňského ledna, takže se mnou celý ten neskutečný rok už prožila, i když to samozřejmě ještě nevnímá. Velké díky patří také rodičům a nejbližším příbuzným. A zapomenout nesmím na všechny spoluhráče, se kterými jsem se potkal a kteří mi pomáhali. A taky všem trenérům od dětství až po současnost, kamarádům nebo mému agentovi. Díky všem těmhle lidem jsem se dostal až sem.

Mrzí vás, že kvůli epidemii koronaviru nepřebíráte ocenění během slavnostního večera v divadle, před zraky celé fotbalové veřejnosti?

Samozřejmě by to tak bylo hezčí, ale nedá se nic dělat. Nejvíc mě to mrzí kvůli všem lidem, kteří mě podporují. Myslím, že by měli opravdu velkou radost, kdybych na pódiu tu cenu přebíral.

Kdo bude nejpyšnější?

Rozhodně rodina. Rodiče, sestra i partnerka. A doufám, že v budoucnu i dcera. Provázela mě celým rokem a přinesla mi strašně moc štěstí.

Máte za sebou skvělý rok. Věřil jste, že máte v anketě šanci?

Lidi mi říkali, že mám šanci, protože mám za sebou úspěšný rok se Slavií i reprezentací. Ale já si to nechtěl připouštět až do chvíle, kdy to bude vyhlášené.

Kdy vás napadlo, že byste tuhle anketu mohl vyhrát?

Já nejsem ten, kdo by si dával ambice na zisk individuálních ocenění. Chci týmové úspěchy! Vždyť já dlouho ani nebyl moc výrazná osobnost, což se začalo měnit až v posledních dvou letech ve Slavii. Dostal jsem kapitánskou pásku, dával jsem góly… Prostě jsem byl víc vidět a začal jsem si víc věřit. Do toho jsem začal nastupovat v reprezentaci. Když jsem byl před rokem třetí, tak jsem si říkal, že už to je něco neuvěřitelného, co by mě v životě nenapadlo. Už tehdy jsem to bral jako obrovské ocenění.

A co ambice do dalších let?

Jednoznačným úkolem je zachránit se s West Hamem v Premier League. Hrát tuhle nejlepší ligu na světě. A postupně se zlepšovat, protože myslím, že West Ham má tým, který klidně může hrát i o poháry. No a pak samozřejmě myslím na EURO, i když ho kvůli koronaviru přesunuli na příští rok. Všichni budeme bojovat, abychom dosáhli na nějaký úspěch.

Ještě před pěti lety jste hostoval ve druholigové Viktořii Žižkov a před třemi lety v Liberci. Stíháte se ohlédnout a uvědomit si, jak dlouhou cestu jste ušel?

Často si na to vzpomenu. Jsem rád, že jsem si tím prošel. Popravdě, třeba na Žižkově jsme neměli zrovna skvělé podmínky. Ale stejně jako angažmá v Liberci mi to dalo strašně moc. To, kde jsem teď, si strašně moc užívám, ale zároveň si toho díky zmíněným zkušenostem taky strašně vážím.

Jak v Londýně zvládáte současnou situaci kolem epidemie nemoci COVID-19?

V Londýně je to trochu jiné než jinde v Evropě. Tady žádná velká opatření nejsou. Ale i tak se snažíme být co nejvíc doma a ven chodíme jen na krátké procházky s dcerou. Od fotbalu máme minimálně na tři týdny volno, protože jsme dostali individuální tréninkové plány. A tak si chodím jen zaběhat do lesa, a jinak jsem doma s rodinou.

Takže trénujete doma?

Někdy si to splním už na tom výběhu venku, jindy posiluju doma. Záleží na konkrétní náplni. Každopádně se snažím zůstat v kondici, protože nikdo neví, kdy zase začneme hrát. Za měsíc? Nebo ještě déle? Až se zase začne, budu ready. Ale jsem rád, že se tahle opatření zavádí – ten virus se šíří rychle a zdraví je přednější než sport.

Co říkáte na přesunutí mistrovství Evropy na příští rok?

Dává to logiku. Samozřejmě mě to mrzí, protože jsem se strašně těšil, ale tenhle krok asi většina předpokládala. Věřím, že o EURO nepřijdeme a všichni se společně dočkáme v budoucnu. Hráči, trenéři i fanoušci.

Čtsa, foto: Steinbergerova, Michal Jurman, Ředitel Oddělení komunikace/Head of communications, Fotbalová asociace České republiky