Boskovice – Byť na to nevypadá, má rád sladké. I to je jeden z důvodů, proč si fotbalista Ondřej Paděra užívá vánoční svátky. „Ale když pak tři čtyři dny nemám pohyb a jen se láduji, tělo mi to dá najevo. Musím něco dělat a pak se zase cítím líp,“ upozorňuje jedenatřicetiletý český reprezentant a blanenský kapitán, který už popáté v řadě útočí na korunu nejlepší kanonýra Superligy malého fotbalu.
Užil jste si oslavu konce roku?
Už loni jsme s přítelkyní jeli na hory do Krkonoš, letos jsme Silvestra strávili ve Vysokých Tatrách s ubytováním v Popradu, užili jsme si hory, wellness, vyšlo nám i počasí a bylo to super. Odjeli jsme po Vánocích a vrátili se na Nový rok, takže příjemná oslava na Slovensku.
Jste vyznavač zimních sportů?
To úplně ne, nejsem velký lyžař, ale měli jsme s sebou běžky a jeden den jsme si zajezdili v okolí Štrbského plesa. Chtěli jsme se hlavně podívat na hory, byli jsme na Lomnickém štítu, prošli jsme se. Na sjezdovkách jsme nejezdili, spíš si užili wellness, prohlídku hor a mezi to nějaký sport.
Jak si představujete ideálně strávené vánoční svátky?
Vždycky je chci strávit s rodinou a mými nejbližšími, na to se moc těším. Ne že bych přes rok nebyl doma, ale jsem hodně rozlítaný přes velký a malý fotbal. Moc rád trávím svátky doma, když mám kolem sebe všechny nejbližší a setká se celá rodina.
Odpočinete si přes Vánoce?
Vždycky si říkám, ať jsou klidné, ale asi jako u všech rodin zaberou přípravy nějaký čas a přináší trochu stresu. Když máme všechno nachystané kolem stromečku a balení dárků, snažíme si udělat příjemné chvilky třeba sledováním pohádek, návštěvami babiček a podobně, abychom si v klidu oddechli a věnovali se rodině.
Jakou pohádku si nenecháte ujít?
Velice jsem si oblíbil S čerty nejsou žerty, což je jedna z nejhezčích českých pohádek. Zahlédl jsem ji mezi svátky v televizi a i když jsem měl na programu balení na hory, odložil jsem to. Na tuhle pohádku si najdu čas vždycky.
Potrpíte si na cukroví a kapra se salátem?
Sladké jím dost rád, zaplať pánbůh mám velký výdej energie, takže to na mně až tolik vidět nejde. Bramborový salát s kaprem taky ke štědrovečerní večeři patří, na to se moc těším. Ovšem když tři čtyři dny nic nedělám, už si tělo samo řekne a potřebuji se proběhnout. Celý rok jsem zvyklý něco fyzicky dělat, když pak pohyb nemám a jen se láduji, tělo mi to dá najevo. Musím něco dělat a pak se zase cítím líp. Už několik let si říkám, že nebudu sportovat, naopak se jen válet a odpočívat u televize, ale ve finále to tak nejde, cítím se pak paradoxně víc unavený.
Takže jste sportoval i mezi svátky?
Určitě. Byl jsem na vánočním halovém turnaji s kamarády v Letovicích, na Štědrý den chodíme s klukama z Boskovic si na hodinku zahrát fotbal, to už je taková tradice. Nějak se hýbu, i z Blanska z velkého fotbalu jsme dostali individuální plán, který máme dodržovat. Nemůžu říct, že podle něho jedu úplně na sto procent, ale snažím se. Po Novém roce začnou zimní přípravy, takže se udržuji, abych nehleděl jak z jara. Potřebuji pohybovou aktivitu, neproležím svátky jen u televize s cukrovím a kaprem.
Jaký dárek vám udělal radost, či jakým jste někoho zaskočil?
Možná jsem zaskočil darem přítelkyni, dal jsem jí běžky, které jsme si později brali do Tater. Doufám, že jsem ji aspoň mile překvapil, evidentně asi ano. Vánoce sice nejsou o dárcích, ale byl jsem asi hodně hodný, dostal jsem jich hodně, až mě překvapilo kolik. Pod stromečkem jsem měl spoustu krásných věcí, od přítelkyně mikiny a další oblečení, měkké dárky i mnoho jiných jako poukázky na kulturu, divadlo.
Dáváte si novoroční předsevzetí, nebo máte novoroční přání?
Nejsem takový, abych si řekl, že od Nového roku budu míň jíst nebo něco takového. Spíš přeji sobě a mým nejbližším, rodině, ať jsme všichni zdraví a zase se za rok setkali. To je nejdůležitější. Neberu to jako frázi, což si člověk postupem času uvědomí. Před několika lety jsem si říkal, že o zdraví jsou to jen řeči, ale pochopil jsem to později. Nechci znít jako rekapitulující osmdesátiletý stařík, ovšem člověk postupem let pozná, že zdraví nejbližších je nedůležitější. Přeji si, aby nejen v novém roce bylo všechno v pohodě, nikdo neměl žádné vážnější problémy a opět jsme se potkali.
Pojďme ke sportovním plánům, v Superlize malého fotbalu jste s Blanenskem druzí, ovšem na vedoucí Brno ztrácíte už sedm bodů. Co očekáváte od jara?
Sezonu máme rozehranou podobně dobře jako loni s tím rozdílem, že loni rozhodoval o podzimním půlmistrovi zápas s Brnem, kdy u nás zvítězilo na penalty a vedlo soutěž o bod. Teď je situace taková, že jsme s Brnem prohráli v normální hrací době, ještě jsme zaváhali v Mostě a jeden bod ztratili v Olomouci. Jsme druzí a ztrácíme na Brno docela dost bodů.
Můžete ho dohnat?
Brno možná někde ztratí bod a věřím, že jsme schopní ho doma porazit, ale nevěřím tomu, že se svou sílou a kvalitou ztratí třikrát nebo čtyřikrát. Myslím, že to Brno dotáhne do vítězného konce. Zaměříme se, ať skončíme druzí. Ne že nechceme vyhrávat, samozřejmě stát se může cokoli a ještě Brno ztratí, ale moc tomu nevěřím. Odrazíme se od toho, že chceme obhájit loňskou druhou příčku, sílu a kvalitu na to máme. Jsem realista a když skončíme na místě, na jakém jsme, budeme všichni spokojení.
Ovšem nejspíš nedopustíte, aby vám unikl i pátý triumf za sebou v tabulce kanonýrů. Na podzim jste vstřelil 26 branek, druhý Lukáš Merkl z Pardubic jen deset.
Věřím, že ne. Samozřejmě budu hlavně rád, když skončíme druzí a dotáhneme sezonu, jak jsme ji rozehráli. Snad vydrží moje střelecká potence, kterou mám i proto, že nastupuji s kvalitními spoluhráči. Každý máme na hřišti jinou roli a věřím tomu, že když zápasy budeme nadále vyhrávat, budu se na tom dál podílet střelecky, takže snad nedopustím, aby vyhrál někdo jiný. (smích)
Loni jste stihl padesát branek, míříte na podobnou metu?
Za podzim jich mám dvacet šest, jsem za půlkou, takže můžu trošku polevit. (úsměv)
Jaroslav Kára, foto: Petr Nečas,