ROZHOVOR MARTIN JEDLIČKA (DUNAJSKA STREDA)!

Ve čtvrtek 11. července startuje 1. předkolo Evropské ligy, ve kterém byste měl v brance Dunajské Stredy debutovat v evropských pohárech. Jak to prožíváte?

Těším se na to moc stejně jako celý tým. Jdeme do toho s ambicí postoupit. Budou to moje první starty v Evropské lize, tak jsem na to zvědavý.“

Čeká vás polská Cracovia, už jste ji nějak omrkli?

Koukali jsme na nějaké videa. Ještě před přípravou u videa jsme si je sami googlili a zjišťovali, co je to za tým. Myslím, že to bude hodně vyrovnané, ale doufám, že postoupíme.

Dunajská Streda hrála poháry už loni, v prvním kole vyřadila Dinamo Tbilisi, pak vypadla s Dinamem Minsk. Vy jste to sledoval z lavičky. Je to zkušenost, ze které se dá nyní čerpat?

Jsem rád, že jsem si to zkusil alespoň z lavičky a nasával jsem atmosféru. Tak trochu vím, jak první zápas doma může vypadat. Ještě před rokem jsem nečekal, že bych teď mohl v pohárech chytat. Je to pro mě velká výzva a chci pomoci týmu postoupit co nejdále.

Pak je tak i ta zkušenost ještě z Příbrami, kde jste s juniorkou hráli Youth League proti CSKA Moskva a Benfice Lisabon. To je také zkušenost, která může pomoc?

Teď to bude něco jiného. Tam to byl ještě dorostenecký fotbal. Ale jsem rád, že jsem si to zkusil. Už tehdy na nás přišlo přes sedm tisíc fanoušků, tak mi to třeba nějak pomůže, až teď bude plný dům.

Je účast v Evropské lize takovým vyvrcholením té minulé sezony, která byla pro vás i pro klub mimořádně vyvedená?

Je to třešnička na dortu, ale musíme koukat do budoucna. Dosáhli jsme na nejlepší umístění v historii, když jsme byli druzí ve slovenské lize, ale teď na to musíme navázat. A já musím své výkony potvrdit. Hrát poháry byl náš cíl, ale nesmíme se s tím uspokojit. Musíme makat, postoupit a ještě se zlepšit. Jak já, tak celý tým.

Z Mladé Boleslavi jste odcházel ve chvíli, kdy po jediném startu v lize na Spartě s vám nepočítali. Po sezoně v roli dvojky v Dunajské Stredě je z toho najednou celá odchytaná sezona, druhé místo ve slovenské lize, cena pro nejlepšího hráče klubu a také ocenění pro nejlepšího hráče dubna ve slovenské lize. Takže rozhodnutí jít na Slovensko bylo trefou do černého?

Nedávno jsme na to vzpomínal. V Mladé Boleslavi mě nechtěli a já jsem měl varianty jít do třetí ligy, nebo být dvojkou ve slovenské lize. Tehdy jsem si nemyslel, že bych se tak brzy mohl vypracovat do současné pozice. Asi je to odměna za to, že jsem ten minulý rok na střídačce makal a čekal na svou šanci. Teď je ale nejdůležitější na sobě dál makat a navázat na to.“

Sezonu jste začal ještě jako dvojka, ale pak přišla šance a už jste v brance zůstal. Takže svými výkony jste trenéra přesvědčil?

Dřív tu byl italský trenér Marco Rossi, který měl svou sestavu. Já věděl, že bude hodně těžké se mezi jeho oblíbené hráče dostat. Oblíbence má ale každý trenér, takže mu to nevyčítám. Pak přišel nový trenér s novou filozofií. Vypadlo se v Evropské lize s Minskem, do toho se zranil Patrik Macej. Trenér ukázal na mě, asi ve mě viděl potenciál. Já se mu chtěl odvděčit výkony na hřišti, dělal jsem pro to maximum a on mi věřil. Nakonec jsem odchytal skoro všechno, jsem za to moc rád.“

Jaký je vlastně německý trenér Peter Hyballa?

Vystřídal tu Itala, který měl úplně jinou mentalitu. Pro nás to byl ze začátku hrozný skok, bylo těžké si zvyknout na tu německou disciplínu a dřinu. Ale pak jsme si zvykli a hrozně nám to všem pomohlo. Všichni se zlepšili, makáme na plno, skoro každý den máme dvoufázové tréninky, ale pomáhá nám to.

A co komunikace v kabině? Kromě trenéra Němce máte hráče deseti národností.

Je to v podstatě maďarský klub na Slovensku. Úřední jazyk je angličtina a domlouváme se všichni anglicky. Já, když jsem přišel, tak jsem anglicky absolutně neuměl. Musel jsem se to naučit. Dá se říct, že i když je to na Slovensku, tak je to pravé zahraniční angažmá.

Trenérem brankářů je Čech Martin Raška, to asi pomáhá při komunikaci, když s ním jste v kontaktu asi nejčastěji, že?

To je pravda, spolu jsme nejvíce v kontaktu. Hodně mi pomohl a spolu s trenérem Hyballou mu vděčím nejvíce za to, že teď chytám. Ze začátku mi hodně překládal, i teď mi něco přeloží, když tomu nerozumím. Ačkoliv to už naštěstí není moc často. Jsme rád za to, že ho tady mám.

Kromě týmového úspěchu se dařilo i vám osobně a máte hodně podobné statistiky jako Dominik Greif ze Slovanu Bratislava, který byl zvolen brankářem sezony. Dvanáct čistých kont z 28 zápasů, průměr jednoho inkasovaného gólu na zápas, šňůra 449 minut bez inkasovaného gólu. K tomu pochvaly od odborníků. To asi potěší, že první sezona v roli jedničky v dospělém fotbale vyšla takhle, že?

Jsem za to nesmírně rád, že i v mých teprve jednadvaceti letech jsem měl poměrně dobré statistiky. Byl jsem druhý v počtu nul. Ale za to musím poděkovat obraně a celému týmu. Není to jen o mě. Samozřejmě však těšilo, když jsme se na ty statistiky podíval.

Teď startuje nová sezona, tak jaká je nálada v týmu? Je tam touha to druhé místo ještě vylepšit?

Když jsem sem přišel, tak se udělalo třetí místo, což byl historický úspěch. Teď, když jsem hrál, je z toho druhé místo a další historický úspěch. Teď chceme udělat mistrovský titul. Makáme, abychom proklouzli do Evropské ligy. Pak se uvidí. Všichni si přejeme, abychom skončili první. Bude to těžké, protože Slovan má velmi dobrý tým, ale fotbal někdy nemá logiku a každý ročník nekončí dle papírových předpokladů. Budeme doufat, že se nám to povede.

A jak na vás působí tým po letních změnách? Může být ještě silnější?

Nám odešli jen dva stopeři ze základní sestavy, kteří tu hráli dlouho a chtěli změnu. Ale zas přišli Dominik Kružliak, který byl ve dvaadvaceti letech kapitánem v Ružomberoku, a Danylo Beskorovainyi. Ten s Ukrajinou vyhrál mistrovství světa do 20 let. A pak Matej Oravec, který hrával Evropskou ligu za Trnavu. Takže si myslím, že to klub dobře doplnil a můžeme být ještě silnější.

A odešel také Christián Herc do Plzně. Jak byste ho plzeňským fanouškům popsal?

To je momentálně můj největší kamarád. Trávili jsme spolu hodně času a teď mi chybí. Je to velmi pracovitý kluk, dobrý, technický. Když ho tam bude Plzeň častěji stavět, tak jí může hodně pomoc.

On byl u vás na hostování z Wolverhamptonu podobně jako další hráči Connor Ronan a Dániel Csóka. Je to téma v kabině, že klub spolupracuje s týmem z anglické Premier League, který vás tak všechny pozorně sleduje?

Je to super. Wolverhampton si oblíbil naší klubovou akademii a filozofii, že chceme hrát s mladými. Takže raději své talenty dávají na hostování k nám do první ligy, než aby je v Anglii dávali do třetí nebo čtvrté ligy. Jejich skauti hodně často jezdí na naše zápasy i tréninky, natáčejí si to. Jsme za to rádi a je to pro nás i motivace dostat se výš.

Čeští brankáři jsou v Anglii docela populární, takže by vás lákalo skauty zaujmout a dostat se do Anglie?

Samozřejmě by určitě bylo krásné zahrát si v Anglii, ale já takové sny nemám. Já mám oblíbenou americkou MLS, kde bych si jednou hrozně rád zahrál. Kdyby přišly zároveň nabídky z Anglie a z Ameriky, tak jdu do Ameriky. Vím, že je to zvláštní, ale u mě je to tak.

Takže jste vaše agenty ve Sport Investu zaúkoloval, aby vám prošlápli cestu do MLS?

Byl bych jen rád. Konkrétně Sport Invest to s brankáři umí, vedle legendárního Petra Čecha pracují také Jirkou Pavlenkou, Tomášem Koubkem, Ondrou Kolářem nebo mladými Matějem Kovářem či Víťou Jarošem. Věřím, že mi třeba jednou pomohou právě do vysněné Ameriky.

S Bořkem Dočkalem, který hrál ve Philadelphii, jste se o tom měl možnost bavit?

Ne ne, my se neznáme. Jeho pohled na to neznám, ale co tu ligu sleduji, tak mě hrozně baví a chtěl bych si to tam zkusit. Kromě Bořka Dočkala je tam teď Zdeněk Ondrášek a také Ján Greguš, takže se tam československá cesta pomalu prošlapuje. To je super.

Takovou ne moc známou zajímavostí u vás je, že jste sourozenci s Jakubem Řezníčkem, že?

Je to tak. Moc lidí to neví, jen ti nejbližší. Máme společnou mámu. A můj taťka ho vychovával odmala. Jsme v podstatě vlastní bráchové. Máme spolu výborný vztah, jsme spolu v neustálém kontaktu a hodně mi radí. Když jsem nehrál, tak mi radil, abych byl trpělivý a makal. Teď mi zas radí, abych neusnul na vavřínech a dál makal. Hodně mi pomáhá. A já mu přeji, aby ještě dlouho hrál fotbal.

Ve vašem brankářském růstu vám pomáhalo, že bratr je naopak střelec?

To zas ne, protože on je o deset let starší, tak jsme si spolu ani nekopali. Ale jednou bychom si moc chtěli spolu nebo proti sobě zahrát. Doufám, že to ještě stihneme, když jsme to nestihli jako děti.

Pavel Pillar ředitel PR

Sport – Invest,