Brno – Jako útočník vstřelil jediný gól, přesto měl brněnský mladík Dominik Moučka velkou zásluhu na neporazitelném tažení české reprezentace do 21 let mistrovstvím světa v malém fotbale v Praze. V roli hrotové hráče vyhrál nespočet soubojů pro své spoluhráče a po finálové výhře 2:1 se Slovenskem si pověsil na krk zlatou medaili. „Samozřejmě jsem chtěl dát víc gólů, ale myslím, že jsem to vynahradil bojovností, týmovostí. Snažil jsem se pomoct, co to šlo,“ uvedl jedenadvacetiletý Moučka, který pochází z Bystrce.
Už vám dochází, co jste dokázal?
Co se v neděli povedlo, zatím považuji za největší úspěch mé kariéry. Pro tyhle okamžiky fotbal hraju. Dělám ho pro radost a když se podaří vyhrát mistrovství světa, je to úžasný pocit. Když jsme vběhli na hřiště a radovali se, měl jsem slzy na krajíčku. Bylo to fakt neskutečné.
Slzy na krajíčku měl i trenér Zdeněk Parůžek, který si při oslavě vykloubil rameno. Všimli jste si ho?
Vůbec jsem ho nevnímal. Na hromadě jsem byl taky někde dole a jak jsme všichni řvali, bohužel jsme trenéra neslyšeli, který musel řvát bolestí. Mysleli jsme, že slaví. Až když jsem viděl, že ho odvádí náš zdravotník Lukáš Ondroušek, všiml jsem si ho.
Užil jste si oslavy?
Dostatečně. Nějak extra neslavím, jen takhle jednou za čas, když je velká akce. Mně stačily, ale určitě bych se s klukama ještě rád viděl a zašel třeba na pivo.
Co rozhodlo o českém triumfu?
Stoprocentně týmovost. Partu, jaká se tam za tak krátkou chvíli vytvořila, jsem fakt viděl málokde. S klukama jsem si připadal, jako bychom se znali roky, bylo to skvělé. Vybojovali jsme zlato hlavně týmovostí, nešlo o individuální výkony.
Kdy jste se v turnaji cítil nejhůř?
Pro mě bylo nejtěžší asi čtvrtfinále s Maďary, když jsme vedli 2:1 a dostali jsme gól. To jsem si říkal, že snad sakra neskončíme, když si za tím jdeme, musíme postoupit dál. Nakonec se to podařilo na penalty, díky za to.
Hrál jste na hrotu útoku, seděla vám role rozbíječe obran?
Začal jsem tam hrát až v brněnském superligovém výběru pod trenérem Zdeňkem Táborským, jinak se v týmu Sport Centrum Srbská s klukama normálně točíme, kde je místo. Celkem mi ta role sedí. Myslím, že zády k bráně umím hrát, umím míč dobře sklepnout, takže mi to vyhovuje.
Musí být hráč na takzvané hrušce víc odolný proti bolesti, když ho natěsno stráží obránci?
Potřebuje od každého něco. Musí být tvrdý, obránci mě nešetří, kolikrát jsem okopaný jak zahrádka. (úsměv) Rozhoduje taky výběr místa, musím si udělat prostor, abych mohl dostat balon nebo uvolnit kluka, který půjde sám na bránu. Chytrost je taky důležitá.
Vyhlížíte budoucnost v národním týmu do 21 let, nebo pomýšlíte také na dres áčka?
Malému fotbalu se chci věnovat, vážně mě chytl, za což chci poděkovat Tomáši Selingrovi, spoluhráči z Rosic, který mě k němu přivedl. Byl bych jedině rád, kdyby mě trenéři nominovali časem třeba do áčka nebo bych určitě rád jel za dva roky na mistrovství světa do Moskvy s jedenadvacítkou na výjimku jako jeden ze starších hráčů.
Jaký ohlas má světové zlato u spoluhráčů z divizních Rosic?
V úterý na tréninku už mi oznámili, že do kasy musím něco přispět, není to jen tak. (smích) Samozřejmě mi všichni gratulovali, i trenér Kugler a ředitel Čejka. Máme tam taky dobrou partu, kluci se na naše zápasy dívali a fandili.
Jaroslav Kára, tiskový mluvčí,