Michal Koštýř – Klára Kulhánková
Jedna půlka posádky má mezi maturitními zkouškami přímo v době rozhovoru, druhá, ta mladší, během našeho společného posezení pro změnu rozebírá to, že kdyby klaplo Tokio 2020, bude tu maturitu muset stihnout předtím, než odletí do Asie před olympiádou na finální trénink. A o jaké posádce že je vlastně řeč? O té úplně první, která bude za Českou republiku závodit na foilujícím katamaránu Nacra 17, tedy o Michalu Koštýřovi a Kláře Kulhánkové – dvojici, která spolu poprvé usedla na jednu loď v dubnu 2017 a za tu dobu stihla spoustu věcí. Třeba vyhrát mistrovství Evropy lodní třídy RS Feva, ve stejné lodní třídě se na mistrovství světa dostat do Gold Medal Race, a sžít se natolik, že se rozhodla v závodním jachtingu smíšených posádek pokračovat na stále ještě nové olympijské mix třídě Nacra 17.
Půjdeme rovnou k věci – na vašem facebookového profilu už nějakou dobu zveřejňujete fotky ze sestavování vaší nové Nacry. Jak jste na tom a jak to šlo?
Klára: V podstatě máme hotovo, ale trvalo to asi čtyři nebo pět týdnů, kdy jsme to dávali dohromady podle dost nekompletního návodu na internetu – výrobci k tomu totiž žádný neposlali. Teď je to více méně kompletní, chybí už jenom poslední dodělávky všech možných provázků.
Jak budete loď transportovat, co všechno se zase musí rozebrat?
Michal: Vlastně všechno musí zase dolů, zase zbydou jen plováky.
Klára: Momentálně je loď postavená a zkompletovaná u nás na zahradě, mamka z toho teda zrovna nadšená není (smích), a až se budeme chystat, zase to všechno rozložíme.
A kdy se na to chystáte, kdy budete mít premiérové svezení na svojí lodi?
Michal: Po Klárčině maturitě.
Klára: Jo, teď mám za sebou písemky, a příští týden, ten první květnový, mám za sebou úterý středa čtvrtek pokračování. No a pak se chystáme vyrazit do Dánska.
Michal: Vlastně do Německa, naše první zastávka je myslím v Německu.
To zní jako, že toho máte v plánu hodně, chystáte nějakou dlouhou non-stop tour?
Klára: Dá se říct, že budeme až do mistrovství světa v Dánsku (30. 7. – 12. 8. 2018) pořád na cestách, domů se vrátíme dohromady tak maximálně na tři týdny.
Michal: No a po mistrovství je ještě další závod ve Francii, takže vlastně budeme pryč až do září.
Ten závod ve Francii patří ještě do série světových pohárů?
Klára: To je juniorské mistrovství světa, můžeme ještě jezdit i juniorskou kategorii.
Když se vrátíme k vaší lodi, máte představu, kolik už jich zhruba v dnešní době existuje? A jak je to s ostatními posádkami, znáte se?
Michal: Už to není zas tak malé číslo, myslím, že na závodech už se jich sejde i kolem padesáti.
Klára: Přesně, kolem padesáti. No a ostatní posádky – jsme tam myslím nejmladší. Když jsme ještě minulou sezonu byli na jedněch závodech s Fevou, stavovali jsme se podívat se právě na jedny závody, kde byly Nacry, chvilku jsme se s pár posádkami bavili, ale zatím je známe jen tak od pohledu.
Michal: No a v Čechách na tom fakt zatím nikdo nejezdí a ani asi nevíme o tom, že by se na to někdo chystal, takže zatím se vážně s ostatními posádkami neznáme.
Klára: Ale na první pohled to vypadá, že je všem tak kolem pětadvaceti, nejsou to žádní dědové.
Znamená to, že když jste jediná česká posádka, máte olympiádu v podstatě jistou?
Michal: Určitě je výhoda, že proti nám nebude z našeho státu nikdo soupeřit, ale taky to ještě – bohužel – neznamená, že jedeme automaticky.
Klára: Ještě je potřeba splnit předem daná kvalifikační kritéria.
Michal: Přesně, je potřeba zajet dobrý výsledek na letošním mistrovství světa v Dánsku a na příštím, kterém je tuším někdy v únoru 2019 na Novém Zélandě.
Když se budeme bavit o letošním MS v dánském Aarhusu, jaké jsou vaše cíle, vize a aktuální příprava?
Klára i Michal: Cíl určitě nominovat se.
Klára: Vzhledem k tomu, že si na to vlastně poprvé sedneme až po té mojí maturitě, tak přímo vyhrát asi ne, ostatní mají přeci jenom naježděno o pár měsíců nebo let víc – ale pokud se nominujeme, budeme spokojení.
Michal: No a příprava budou ty dva a půl měsíce, kdy budeme pryč, a vyzkoušíme různé vody a podmínky v Evropě. Na spoustě míst jsou i závody, takže tam vždycky přijedeme týden předem, budeme trénovat, a potom rovnou závod.
Bohužel se ale Michal před mistrovstvím Evropy v polské Gdyni na začátku července zranil, má ruku na měsíc v sádře, takže účast v Aarhusu musela posádka zrušit. Jejich projekt však nekončí, na kvalifikaci mají šanci ještě příští rok.
A jak vypadala vaše zimní příprava?
Klára: Byli jsme na Mallorce, ale tam jsme zatím bohužel taky ještě neměli Nacru, ale podobný katamarán. Fungoval ale klasický jachtařský zákon schválnosti, takže nám skoro nefoukalo.
Michal: A jinak jsme dost času trávili v posilovně.
Klára: Ze začátku jsme měli plán sestavený hlavně pro zpevnění a posilování s vlastní vahou, teď už jsme i klasicky přidali činky.
Michal: A do toho teď budeme zkoušet i vyvážený jídelníček pro sportovce, tak uvidíme, jaký to bude mít efekt.
Pojďme se teď trochu vrátit v čase a podívat se na to, jak jste se vlastně k jachtingu dostali. Přes rodiče?
Klára: Oba dva přes naše táty.
Michal: Jo, můj nás trénuje. Úplně původně teda jenom lítal s padákem, ale přes vítr se tak nějak dostal i k jachtingu, a dneska s námi všude jezdí.
Klára: No a můj taťka pro změnu hodně jezdí na moře s kajutovkama a dělá manažera, takže nás oba dva – a nejenom oni, celé rodiny – hodně podporují.
Máte nějaký svůj rituál, buď před startem, během rozjížďky, nebo po dojezdu?
Michal: Dost si během závodu zpíváme.
Klára: No, nevím, jestli se tomu dá říkat úplně zpívání, ale baví nás to hodně. Hlavně takové věci, co člověk pořádně zná.
Michal: Na stoupačku si taky někdy prostě jen tak povídáme. Na tom mistrovství Evropy, které jsme nakonec vyhráli, jsme jeli rozjížďku, která měla rozhodnout o medaili-
Klára: A celou jsme jí prokecali o tom, jak vypadají všechny možné mraky na obloze. Ráno předtím jsme totiž dostali přednášku o mracích a o tom, jak nás jako jachtaře na vodě během závodu ovlivňují, a Míša byl trochu nervózní při představě bouřkových hřibů, takže jsem si z něj tak trošku dělala srandu – a samozřejmě jsem dostala trochu vynadáno (smích).
Michale, cítíš jako kormidelník, že by případný neúspěch mohl být viděný jako tvoje vina?
Michal: Oproti Fevě je to na tom katamaránu určitě víc na obou z nás. Já samozřejmě na stoupačku dělám taktická rozhodnutí o tom, kdy a kde přesně udělat obrat, ale na zaďáka je to zase víc na Klárce.
Klára: Jo, tam když se i jenom jednou ztratí vítr z genakeru, znamená to propad klidně i o několik míst, takže tam je potom ta zodpovědnost zase na mě.
Máte za sebou jako společná posádka nějaký větší karambol, nebo zatím dobrý?
Michal: Zdravotně zatím naštěstí nic, jenom jsme zlomili stěžeň na Fevě během mistrovství světa.
Klára: To bylo v Holandsku, a přišla větší bouřka, někoho ani nepustili na vodu, vlastně jenom Gold skupinu. Najednou přišel velký poryv a už to bylo – cvakli jsme se, zlomili stěžeň, utopili kormidlo.
Michal: Tam to bylo docela zajímavé, v té rozjížďce zlomilo stěžen asi pět lodí, docela masakr.
Klára: My z toho naštěstí měli jen pár modřin, někteří ostatní dopadli mnohem hůř, lodě najížděli na sebe, na ty, co byli ve vodě…takže my dobrý. Jenom jsme kvůli tomu dostali jednou DNF a DNS.
Michal: No a pak jsme tam taky složitě sháněli náhradní stěžeň. Ale jinak, musím to zaklepat, zatím naštěstí všechno v pohodě.
Plánujete někdy vyzkoušet Nacru i na nějaké české vodě?
Michal: Chtěli jsme zkusit Lipno než pojedeme, ale ono teď moc před odjezdem není kdy – máme ještě spoustu zařizování, a navíc Klára teď pořád maturuje.
Klára: Pardon pardon (smích).
Otázka na závěr – byl někdy moment, kdy jste s jachtingem chtěli seknout?
Klára: No, u mě to bylo docela na hraně. Když jsem jezdila jednoposádky, tak mě to zas tak moc nebavilo. Původně jsem toho i plánovala po maturitě nechat. Pak jsme se domluvili, že to vyzkoušíme spolu, no a teď plánujeme olympiádu.
Michal: Já asi ani ne, já jezdím nonstop od svých asi pěti let. Byly doby, kdy jsem měl za jednu sezonu i třicet šest startů. Ale to už je dávno.
Díky za rozhovor, držíme palce na maturitu a přejeme hodně štěstí na mistrovství světa!
Text Barbora Tuzarová
Jeden ze silné třídy Laser
Jakub Halouzka
Sezónu 2018 zahájil rovnou zlatou medailí z MČR na Nových Mlýnech, a to v lodní třídě, na kterou si jel jen tak zavzpomínat – tedy Laser Radial, ze kterého přešel na aktuální Laser Standard. Řeč je o Jakubu Halouzkovi, teprve jednadvacetiletém reprezentantovi, který určitě má šanci v budoucnosti bojovat za Českou republiku na olympijských hrách.
Jaký je tvůj hlavní cíl do budoucna?
Asi nejde stanovit si za jasný cíl start na olympiádě 2024. Bylo by to samozřejmě skvělé, ale je potřeba se k tomu dopracovat, takže já si stanovuji postupné cíle, které je jednodušší splnit, a které nakonec k té olympiádě stejně vedou. Třeba konkrétně pro rok 2018 je mým cílem se na mistrovství světa Standardů dostat do první poloviny výsledkové listiny a zlepšit se oproti loňskému roku, ideálně se třeba dostat do stříbrné skupiny.
Co tvoje aktuální příprava, trénink a trenéři?
Kromě našeho hlavního SCM trenéra Michala Smolaře jsme teď třeba na Mallorce trénovali s Ianem Clinganem, kterého původně domluvil svaz – a protože nám to přišlo super a naučili jsme se od něj spoustu nových věcí, budeme ho s bráchou a ještě dalšími dvěma kluky mít jako trenéra i v La Rochelle, kde už si ho my čtyři zaplatíme soukromě. Tam odjíždíme začátkem května na mistrovství Evropy.
A jak to máte s ostatními po večerech během závodů, trávíte je spolu, nebo chodíte rovnou spát?
Myslím, že sejít se na chvíli večer a pokecat k tomu prostě patří, vlastně by se dalo říct, že je to i taková součást regenerace po závodech – na chvilku vypustit a neřešit, co bylo nebo nebylo na vodě. Určitě nejde být zavřený celý den v obytňáku, podle mě by to mělo spíš opačný efekt. Někdy se sejdeme na nějakém společenském večeru, někdy si jen tak zahrajeme karty, podle nálady.
Pojď nám trochu přiblížit zimní přípravu jachtaře v České republice – přeci jenom u nás většina vod zamrzá, jak to tedy děláte, jak se ty připravuješ?
Je pravda, že i když vyrážíme poslední dobou přes zimu více a více do zahraničí, pořád je přes zimu jachtingu málo. Doplňuji to tedy hlavně klasickou posilovnou, kardio cvičeními, hodně času trávím na běžkách nebo na sjezdovkách. Já dřív i závodně lyžoval, takže jsem trávil i třeba sto dní v zimě na lyžích, dnes už to tak není, dnes je prioritou jachting a přes zimu kvalitní fyzická příprava. Nám v podstatě sezona končí v říjnu nebo v listopadu a v únoru už zase začíná nová, takže poslední roky se na hory dostanu už jen na týden, maximálně na dva.
Jak jsi na tom jako jachtař s penězi a se sponzory?
Poslední dobou se o nás více stará svaz, ale přeci jenom musím říct, že jsem pořád závislý na rodičích – pořád to jsou oni, kdo mi dávají tu hlavní možnost se realizovat, dopravovat se autem na závody, jezdit za závody po světě. Díky pomoci svazu se ale ta část, kterou musí hradit oni, výrazně snižuje, a taky se díky tomu dostaneme na mnohem větší počet kvalitních závodů.
Pověz nám něco i o průběhu letošního MČR ve třídě Radial, ze kterého sis suverénně odvezl zlatou medaili.
Já jsem byl hlavně rád, že ve druhé části závodu začalo pořádně foukat. Přeci jenom už je teď moje prioritní třída Standard, a tomu se snažím přizpůsobovat i svou váhu, takže když fouká málo, na Radial s menší plachtou a menším výkonem už jsem příliš těžký. Ze začátku bylo náročné si na něj znovu přivyknout, dlouho jsem na něm neseděl a vlastně jsem dlouho přemýšlel, jestli vůbec jet, ale nakonec to dopadlo dobře. Podle výsledků a dojezdů to sice může vypadat, že to byla jasná věc, ale každou rozjížďku jsem fakt bojoval až do konce a jsem rád za to, jak to dopadlo.
Když zmiňuješ váhu, jak nabíráš potřebná kila a jaká je vůbec ideální váha na Laser Standard?
Já mám aktuálně 76 kg, což znamená, že se mi přes zimu podařilo nabrat asi čtyři kila. Pořád by to na tom ale chtělo pracovat, protože ideální váha pro naší lodní třídu je kolem 84 kilogramů. Samozřejmě jsou i závodníci, co jezdí skvěle a mají buď 82 nebo 86, ale tohle je takové optimum. Abych nabral, je prostě potřeba hlavně omezit kardio a běh, k tomu ta posilovna.
Děkujeme za rozhovor
Text Barbora Tuzarová
Mládí na prkně
Kateřina Švíková
Kateřina Švíková – toto jméno si dobře zapamatujte, jednou totiž možná bude první ženou, která bude naše barvy reprezentovat na letních olympijských hrách ve windsurfingu. A třeba už brzy. Mladá nadějná windsurfařka právě tuto sezónu zažívá přechod z lodní třídy Laser Radial a z juniorského prkna BIC Tecno 293 na olympijskou třídu RS:X. My jsme se jí zeptali na všechno – od toho, jak vidí svou budoucnost, až po to, jak jde takové velké plány zvládat se školou. Káťa totiž studuje teprve šestý ročník víceletého gymnázia.
Jak dlouho už na windsurfu jezdíš, a dělala jsi před jachtingem ještě nějaký jiný sport?
Závodit jsem začala až minulý rok, ale tak nějak rekreačně pro zábavu to dělám už dlouho. No a konkrétně na olympijské třídě RS:X, na které pojedu v srpnu kvalifikaci na letní OH v Tokiu, jsem teď stála poprvé v lednu. A první dojmy jsou super, moc mě to baví, i když vím, že je přede mnou ještě spousta práce a tréninků. Předtím jsem jako malá hrála tenis, ale potom nějak vyplynulo, že jsem se začala více věnovat vodě.
A kde jsi s tímto sportem vlastně začínala, u nás nebo venku? Dá se vůbec v Čechách závodit?
První závody jsem loňskou sezónu zkoušela jen v Čechách, první velké mezinárodní letos v květnu v Holandsku. Ale v Čechách se to dobře rozrůstá, jak v počtu závodníků, tak i v počtu závodů. Podobně jako třeba třídy Optimist nebo Laser má i windsurfing svůj Český pohár.
Minulý rok jsi jezdila závody jak na Laseru, tak na windsurfařské třídě BIC Tecno 293. Co bylo tím hlavním impulsem pro definitivní rozhodnutí?
Úplně původně přišla nabídka od Českého svazu jachtingu – jednak to bylo o tom, že ve mně viděli potenciál, a jednak je ve třídě RS:X o dost větší šance se prosadit. V lednu jsem tedy na zkoušku s Karlem Lavickým, který mi pomáhá se v mezinárodním windsurfařském světě neztratit, odjela do španělského Cádizu. Tam mě to začalo fakt bavit, takže jsem si řekla, že bych do toho mohla jít naplno. V tu dobu už bylo jasné, že mým posledním závodem na Laseru bylo loňské mistrovství Evropy.
A kdybys ještě měla vyzdvihnout jednu věc, ve které je pro tebe windsurfing lepší než Laser, která by to byla?
Určitě je to mnohem větší adrenalin. Přijde mi to rychlejší, fyzicky náročnější, a to se mi na tom právě líbí.
Za necelý měsíc startuje mistrovství světa v Dánsku, které je zároveň první kvalifikací na letní olympijské hry v Tokiu 2020. Jak vypadala a vypadá tvoje příprava?
Teď vyrážím na dvoutýdenní soustředění v Chorvatsku. Pak už se přesouváme rovnou do Aarhusu, kde před závodem stihneme pár dní tréninku přímo v místě konání, a potom už to vše vypukne. Žádný závod už do té doby nestihnu. Letos se intenzivně připravuji od zimy, kdy jsem trénovala ve Španělsku, a v květnu mi v Holandsku začala série závodů. Důležité bylo sehnat nějakou skupinu, se kterou bych mohla trénovat na mezinárodní úrovni, v úvahu připadalo Polsko, ale nakonec jsem konec června odtrénovala s maďarským týmem na Balatonu.
Pojedeš do Dánska s nějakými konkrétními ambicemi?
Hlavně se prostě umístit co nejlépe – vzhledem k tomu, že je to teď vše ještě tak trochu ve hvězdách, a velké mezinárodní závody jezdím první sezónu, tak uvidíme, jak to všechno dopadne. Ale samozřejmě bych chtěla dopadnout co nejlépe.
A co se bude dít po kvalifikaci, máte už nějaké konkrétní plány, bude to záležet na tom, jak se umístíš?
Zatím to nemá úplně konkrétní podobu, ale určitě bude nejdůležitější sehnat k sobě lidi na trénink. Vypadá to, že by se i v Čechách mohla dát dohromady skupinka, která by intenzivněji trénovala, jsou to kamarádi, co také postupně odrůstají z mládežnické windsurfingové třídy BIC Techno 293 a chtějí se závodům dál věnovat. To by bylo super.
Jak jdou všechny tyto plány zvládat se školou? Co vlastně studuješ a jak jsi na tom?
Studuji druhý ročník gymnázia. Mám individuální plán, bez toho by to asi vůbec nešlo zvládat. Na docházku je vždycky horší to druhé pololetí, kdy už nám začíná sezóna. Mám ale skvělou podporu ve spolužácích, když jsem pryč, posílají mi učení, a pomáhají mi to všechno zvládat. Takže celkově si myslím, že to zatím jde dobře.
I přesto ale olympijské plány a přípravy určitě zaberou spoustu času – dokázala bys říct, co ti to bere a dává? Trávit čas na cestách s podobně naladěnými lidmi musí být super.
To určitě, ale na druhou stranu tím trochu přicházím o své kamarády doma v Praze. Když už jsem doma, hned po škole mám buď trénink, nebo se jdu učit, abych v náhradních termínech dohnala, co jsem zameškala, balím, vybaluji… Ale obecně je to určitě super, dává mi to spoustu zážitků a zkušeností.
A co ty a strach – měla jsi během svých let na vodě už někdy nějaký moment, který by ti fakt nesedl a po kterém by sis říkala, že už to prkno nechceš nikdy vidět?
Naštěstí zatím asi ne. Zpočátku se mi sice stávalo, že jsem se už vztekala nad tím, že jsem se nemohla ani rozjet, ale to nebyl žádný dramatický moment, prostě jen začátky. No, a to se naštěstí zlomilo.
Na závěr, jaký je tvůj názor jako v podstatě skoro profesionála na to, že se spekuluje o tom, jestli windsurfing zůstane olympijským sportem? Myslíš, že to má vliv na to, kolik k tomuto sportu přichází nových lidí a dětí?
Myslím si, že u nás v Čechách je situace asi trochu odlišná než ve světě. U nás popularita roste, víc a víc dětí jezdí na závody, začíná se to jako koníček učit i více dospělých. Co se týče zrušení jako takového, teď jsem zase slyšela, že by se prý nemusel windsurfing rušit jako takový, ale jen by se třída RS:X vyměnila zase za něco nového a modernějšího – třeba za foily.
Děkujeme a budeme na kvalifikaci na letní OH v Tokiu držet palce!
Já taky díky.
Text Barbora Tuzarová
Pojede na třetí olympiádu?
Karel Lavický
Karel Lavický, sympatický a opálený blonďák, rodák z Českých Budějovic, a v současné době náš nejlepší windsurfař ve třídě RS:X. Ti, co sledují sportovní dění trochu pozorněji, jeho jméno určitě znají z letních olympijských her v Londýně a v Riu. Letos má šanci začít se prát o svůj třetí olympijský start, o ten tokijský v roce 2020, a to již v srpnu v dánském Aarhusu na mistrovství světa. Jak se na závody v současné době připravuje, jde profesionální sport skloubit s rodinným životem, a co si myslí o hrozícím vyřazení windsurfingu z programu letních olympijských her?
Jak vidíš svojí aktuální kampaň pro nadcházející letní olympiádu, jdeš do toho ještě naplno?
Určitě jo, v tom sportu to je takové jednoznačné, nejde to dělat nějak napůl. Je to potom hrozná ztráta času i peněz. Takže se určitě připravuju na Tokio, nebo respektive zatím spíše na kvalifikaci. (smích)
Jak taková kvalifikace vás windsurfařů vypadá?
Všichni jachtaři, respektive všechny olympijské lodní třídy, máme první část v rámci letošního mistrovství světa v Dánsku. Další částí bude mistrovství světa zase příští rok, a pak je ještě na závěr kontinentální kvalifikace přímo na jaře 2020, kdy je vlastně v každé lodní třídě ještě jedno další místo navíc pro Evropu. Díky tomu mají nekvalifikované evropské země ještě další šanci.
Co tvoje příprava na tyto nadcházející velké závody, jak vypadá?
Přes zimu je potřeba rozhodně být také na vodě, a hlavní je vždy najít nějakou kvalitní tréninkovou skupinu, se kterou můžu trénovat. Co se týče třeba Austrálie, tam by třeba byly ideální podmínky, ale není tam v podstatě jediný Australan, se kterým by se dalo trénovat. Poslední roky to tedy řeším hlavně tréninky ve španělském Cádizu, kam se dá dojet autem, vzít si sebou motorák, vybavení. Sice je to dlouhá cesta, ale není potřeba létat a řešit logistiku, jsou tam místní, jsou tam ideální podmínky. Dá se tedy říct, že je to na zimu takové centrum evropských windsurfařů. No a od jara potom začínají různé mezinárodní závody a série světových pohárů, ze kterých je většina společných s ostatními jachtařskými třídami.
Jaký máš cíl na mistrovství světa v Dánsku?
Určitě kvalifikovat se, ale je potřeba přiznat, že to bude letos ještě těžší, protože oproti Riu nám klukům ubrali nějaká místa a přidali je holkám. Ale uvidíme, jak to tam dopadne, budu se samozřejmě snažit dopadnout co nejlépe.
Myslíš si, že v České republice vyrůstá někdo, kdo by tě mohl v budoucnosti nahradit jako reprezentant na světových šampionátech a olympiádách?
Během několika posledních let se u nás vytvořila relativně silná skupina mladých windsurfařů, kteří zatím závodí na třídě BIC Techno 293, na té je nejmladším závodníkům kolem deseti let dvanácti let. Většina z nich přechází z lodní třídy Optimist, což je ideální, protože je to výborná příprava právě na windsurfing. Zatím jim chybí nějaké větší mezinárodní zkušenosti z velkých závodů, ale věřím, že se to snad bude rozvíjet dál a budou u nás vyrůstat další úspěšní windsurfaři.
Když už se bavíme o nové generaci windsurfařů, jak to u nás funguje s tréninkem dětí, v jakých oblastech je tento sport nejrozvinutější?
Oproti minulosti je dětí relativně dost, na závodech se sejde kolem třiceti nebo pětatřiceti dětí, ale jsou prakticky z celé republiky. Je tedy jenom málo klubů, kde jich je víc pohromadě, dobře to funguje třeba v Brně, ve Štětí nebo v Jablonci. A když je někde jenom jeden nebo dva, je potom samozřejmě problém zařídit kvalitní trénink pro jednotlivce nebo malou skupinku. Ale obecně se to rozrůstá a je víc a víc míst, kde se jim to daří.
Mohlo by tento růst nějak zastavit to, kdyby se nakonec opravdu vyřadil windsurfing z programu letních olympijských her, jak se o tom spekuluje?
Naštěstí to zatím ještě vůbec není jisté, uvidíme, jak to všechno dopadne, možná dojde jenom ke změně vybavení, možná rozhodnou, že budeme používat foily nebo něco podobného. Rozhodně by to, kdyby Tokio opravdu bylo poslední, uškodilo hlavně po finanční stránce, je otázka, do jaké míry by to potom Český svaz jachtingu podporoval dál. Ale bavil jsem se o tom zrovna nedávno s několika z těch starších dětí a jejich rodiči, a ne všichni tam mají takhle vysoké ambice – olympiádě je opravdu nutné obětovat spoustu času, peněz i úsilí. Myslím si tedy, že konkrétně u nás by to windsurfing jako sport přežil a ustál.
Mluvil jsi o tom, že je obtížné zařídit kvalitní trénink a sehnat trenéry. Neuvažuješ do budoucna vyměnit vlastní ježdění právě za funkci trenéra?
Do Tokia 2020 se ještě rozhodně stoprocentně soustředím na svou přípravu, to je teď primární. Je pravda, že těm starším dětem s potenciálem se snažím předat některé své zkušenosti hlavně z toho mezinárodního prostředí, které jim zatím chybí, ukázat jim, jak to na velkých závodech funguje, pomoct jim s přechodem na olympijskou třídu RS:X, ale moje kvalifikace je priorita. Jak to potom bude v budoucnu, je otázka toho, jak rozhodne ISAF ohledně vyřazení nebo ponechání windsurfingu na olympiádě. No, a do toho mám ještě rodinu, takže se rozhodně nenudím…
Takže jde příprava na olympiádu alespoň trochu skloubit s rodinou?
Určitě to jde, je to samozřejmě trochu komplikované, ale právě na to je ta zimní příprava ve Španělsku skvělá, nemusím na čtvrt roku odjet na druhý konec světa. Poprvé tam vše dovezeme autem, a pak můžu každých pár týdnů létat domů za rodinou. Teď se nám ke skoro tříleté Mařence narodil v červnu ještě Jeníček, takže se za nimi vždy domů moc těším.
Na závěr, windsurfingu se u nás amatérsky věnuje více a více lidí, měl bys pro ně nějaký tip, kde se to nejlépe naučit, kam vyrazit?
Z těch nejbližších to jsou Nové Mlýny, když budou ideální podmínky a předpověď, dá se tam vyrazit na jeden nebo dva dny, potom třeba taky Nechranice, které jsou přeci jen blíž Praze. Hodně se jezdí na Rujánu, kde sice na začátečníky někdy fouká trochu víc, ale je tam všude skvěle mělko. Když už se člověk trochu rozjezdí, skvělá je třeba i Garda. Pro začátek je určitě dobré nechat si od někoho vysvětlit, co a jak, ale odpadat si to potom člověk musí víceméně sám, získat na tom stabilitu. Ideální je myslím scházet se s nějakým instruktorem vždy po určitých krocích, které člověk zvládl, a chce se posunout zase dál.
Mockrát děkujeme a přejeme hodně štěstí na letošní první olympijskou kvalifikaci!
Text Barbora Tuzarová
Český tým se chystá na mistrovství světa v Aarhusu
Od 2. do 12. srpna se v dánském Aarhusu pojede nejdůležitější závod letošní sezony – mistrovství světa olympijských tříd, které je zároveň první kvalifikací na olympijské hry v Tokiu.
Kdo bude naši zemi reprezentovat v závodě, po kterém už může Česká republika mít jisté místo v některé z deseti kategorií, v nichž se budou v Tokiu rozdělovat medaile?
Nejsilnější účast v historii, tak se dá krátce shrnout, jak bude vypadat česká výprava. Bude mít kolem 40 členů, z toho 19 závodníků, a ČR tak obsadí kromě kategorií 470 muži a 49er muži všechny lodní třídy včetně premiérového ukázkového kiteboardingu. Team leaderem bude předseda Českého svazu jachtingu Karel Bauer, chybět nebudou fyzioterapeuti a samozřejmě trenéři. Vlajkonošem výpravy bude na zahajovacím ceremoniálu Veronika Kozelská Fenclová.
Na olympiádě v Tokiu, a tím pádem i na mistrovství světa v Aarhusu se bude rozdělovat deset sad medailí. Za každou zemi může na olympiádě startovat pouze jedna loď – to znamená 15 závodníků (v Aarhusu je tato kvóta vyšší) v každé třídě – celkem se v Tokiu představí 331 jachtařů – 165 mužů a 166 žen. Genderová vyváženost pronikla bohužel i sem, takže ženy, v jejichž třídách je mnohem menší konkurence, mají daleko větší šanci se na olympiádu kvalifikovat. Nejvíce obsazeným a u nás úspěšným třídám Laser a Finn byla naopak místa ubrána.
Třída Finn
Kdyby Ondřej Teplý (23), kterému účast na olympiádě v Riu jen těsně unikla, zajel stejný výsledek jako na světovém poháru v Hyeres, kde skončil šestý, Českou republiku by kvalifikoval. Z Aarhusu se do Tokia dostane prvních osm zemí, další čtyři mají šanci na MS příští rok a Evropa pak má k dispozici ještě jedno místo – a to je vše. Celkem bude v Tokiu jen 19 lodí. „Konečně se projevilo to, co přes zimu natrénoval. Podmínky mu v Hyeres sedly, závodil jako zkušený profesionál, doufám, že forma vydrží i do Aarhusu,“ hodnotí Roman Teplý, trenér a táta v jedné osobě. Ondru bude v Dánsku podporovat i šéftrenér české reprezentace Michael Maier (54), pětinásobný účastník olympiád od Savannah po Londýn. Bude také závodit, a může tak Ondrovi zejména psychicky pomoci.
Třída Laser Standard
Ani Ondrův bratr Viktor Teplý (28), kterého jsme mohli vidět již na OH v Londýně i v Riu, není bez šancí. Na Kieler Woche na koci června potvrdil vzrůstající formu a zajel 15. místo. Z Aarhusu postupuje prvních 14 zemí, dalších 5 z MS 2019 a Evropa má k dispozici ještě jedno místo – celkem pojede 35 zemí. Trénuje s holandskou skupinou, jejíž trenér mu bude tvořit zázemí i v Dánsku. Společně s Viktorem budou na startu i další tři naši mladí reprezentanti Štěpán Novotný (24), Jakub Halouzka (21) a Benjamín Přikryl (18), kteří ale jedou především sbírat zkušenosti.
Třída Laser Radial
Velkým a velmi nadějným želízkem v ohni je účastnice olympiád v Londýně (9. místo) a v Riu Veronika Kozelská Fenclová (37), která se na jaře vrátila k tréninku po mateřské dovolené. Už si vyzkoušela dva závody, výsledky zatím nejsou takové, na jaké jsme byli zvyklí, ale její forma jde nahoru. Jejím trenérem bude během kvalifikace Thomas Piesker, neboť Jakub Kozelský, její manžel a bývalý trenér, nyní koučuje Belgičanky. Veronika v Aarhusu již více než týden trénuje: „Je tu strašné vedro, prý zde asi dva měsíce vůbec nepršelo. Vše je vyprahlé. Ale každý den alespoň trochu fouká, většinou ale od břehu. To znamená nestálý přeskakující vítr, podmínky velmi podobné těm na našich jezerech, kdy do poslední chvíle nevíte, zda budete první nebo poslední. Pouze když přijde bríza z moře, jsou podmínky regulérní a vítr stálejší,“ popisuje situaci v místě závodu.
Na startu této třídy bude ještě Martina Bezděková (23), která pilně trénuje pod vedením litevského trenéra Giedriuse Guzyse. Uvidíme, jak se na závod dokáže připravit, její letošní výsledky zatím nejsou podle očekávání. Čísla jsou příznivá – kvalifikuje se 18 zemí, příští rok dalších 10 + dvě další místa pro Evropu. Celkem bude na OH závodit 44 lodí.
Třída RS:X M
Také Karel Lavický (33) už má za sebou olympijské hry v Londýně i v Riu. Zda se mu podaří kvalifikovat potřetí, je otázkou. „Určitě do toho chci ještě jít naplno – v našem sportu se člověk musí rozhodnout buď do toho jít, nebo ne, nic mezi nemá smysl. Přes zimu jsem hodně trénoval ve španělském Cádizu, kde jsme objevili ideální tréninkové místo, navíc se tam dá relativně v pohodě dojet autem, vzít motorák, vybavení, nemusí se nikam létat, nic si půjčovat. Tam se dá trénovat s místními, kteří jsou výborní jezdci, pořádají se tam závody. Ambice jsou samozřejmě kvalifikovat se, i když přiznávám, že to bude tentokrát ještě o něco těžší, ubrali nám totiž nějaká místa, která místo nás dostaly holky. Ale uvidíme,“ říká. Vzhledem ke snížení počtu účastníků na 25, to bude mít opravdu těžké. V Dánsku si účast vyjede pouze 10 zemí, příští rok dalších 8 + 1 Evropan.
Pro zkušenosti si jede Kateřina Švíková (17), která na prkně RS:X absolvuje teprve svůj druhý závod. „V půlce května jsem odjela první mezinárodní závody v nové třídě. Nyní se snažím co nejvíc trénovat. Dost mi v celém procesu pomáhá Karel Lavický. V Aarhusu se budu samozřejmě snažit umístit co nejlépe,“ věří. Kvalifikuje se ale pouze 11 zemí, příští rok dalších 9 z MS a 1 navíc z Evropy. Oba naše surfaře podpoří z trenérského člunu Federico Esposito.
Třída 49er FX
Původem Slovenka Dominika Vaďurová (25) kvůli společnému snu požádala o české občanství. Nyní je Češka a již dva roky společně se Sárou Tkadlecovou (19) zasvětily olympijské přípravě. Jejich výkonnost jde nahoru – na Kieler Woche se probojovaly do zlaté skupiny. Potřebují se dostat mezi prvních osm zemí nebo za rok mezi dalších šest. I zde má Evropa ještě jedno extra místo, celkem bude v Tokiu závodit 21 lodí. Zvládnou to? Budou to mít těžké. „Když se nám zadaří vyjet nějaké úspěchy navzdory skromným podmínkám, ve kterých trénujeme, bude to velká propagace našeho sportu. Jachting pro nás představuje ideální životní styl – pro úspěch je potřeba fyzická kondice i bystrý úsudek, rychlá taktická rozhodnutí. Možná i proto se jachtingu vyhýbají aféry s dopingem, které trápí většinu vrcholově provozovaných sportů. Pro účast na OH jsme připravené obětovat opravdu hodně, to je náš hlavní cíl,“ říkají.
V kvalifikačním závodě uvidíme ještě sestry Živné 19letou Veroniku a teprve 13letou Kateřinu. Uvidíme, jak těžký závod zvládnou. Jejich trenérem je jejich otec Boris Živný, do týmu přizvali ještě Australana Larryho Cargilla.
Třída Nacra 17
Další velmi mladí jachtaři Michal Koštýř (17) a Klára Kulhánková (19) nás měli reprezentovat v technicky nejnáročnější třídě – na foilujícím katamaranu Nacra 17. Začali však trénovat až letos v červnu, žádných závodů se dosud nezúčastnili. Trénují je jejich otcové. Pustili se do odvážného projektu a držme jim palce, aby vydželi. „Naším cílem určitě je nominovat se. Vzhledem k tomu, že si na Nacru poprvé sedneme až v červnu, tak přímo vyhrát tam nepojedeme. Ostatní mají přeci jenom naježděno o pár měsíců nebo let víc – ale pokud se nominujeme, budeme spokojení,“ věřili si ještě před tím, než létající Nacru 17 vyzkoušeli. Ke spokojenosti by však museli být nejhůře osmí z národů, příští rok se z MS nominuje dalších pět, pro Evropu je pak volné ještě jedno místo. V Tokiu bude startovat 20 smíšených posádek.
Bohužel se ale Michal před mistrovstvím Evropy v polské Gdyni na začátku července zranil, má ruku na měsíc v sádře, takže účast v Aarhusu musela posádka zrušit. Jejich projekt však nekončí, na kvalifikaci mají šanci ještě příští rok.
Třída 470 ženy
Této třídě hrozí vyřazení z olympijského programu, proto se snaží zvýšit účast jednotlivých zemí všemi způsoby. A tak pozvánku dostala i česká posádka Johana Nápravníková Kořanová (25) a Lenka Mrzílková (30), která na této lodi už před lety závodila. Lenka má navíc na svém kontě společně s Lenkou Šmídovou sedmé místo z olympiády v Pekingu. Do Aarhusu nejedou s žádnými ambicemi, trénovat budou jen týden předem, kdy budou mít k dispozici zapůjčenou loď. V současnosti obě závodí na Fireballu, i když každá s jiným partnerem. Dostat se tak mezi osm nominovaných zemí by bylo i pro ně samotné překvapením.
Kiteboarding
Kiteboarding bude v Tokiu ukázkovým sportem. Pro OH 2024 už byl potvrzen jako sport olympijský. A tak nás těší, že i zde budeme mít svého zástupce. Bude jím Lukáš Vogeltanz (34), nejen velmi úspěšný kiteboardista na vodě i na sněhu ověnčený mnoha mezinárodními úspěchy, ale také majitel kite školy Kite4fun v Egyptě. Patří mezi tři nejlepší Airstyle jezdce na světě a do mezinárodního týmu značky Flysurfer. Věřím, že v Aarhusu předvede stejně jako všichni naši reprezentanti dobrý výkon.
Přiložené fotografie:
FOTO 1 – Ondřej Teplý, třída Finn – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 2 – Michael Maier, třída Finn – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 3 – Viktor Teplý, třída Laser Standard – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 4 – Štěpán Novotný, třída Laser Standard – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 5 – Jakub Halouzka, třída Laser Standard – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 6 – Benjamin Přikryl, třída Laser Standard – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 7 – Veronika Kozelská Fenclová, třída Laser Radial – Foto Eva Skořepová
FOTO 8 – Martina Bezděková, třída Laser Radial – Foto Eva Skořepová
FOTO 9 – Karel Lavický, třída RS:X muži – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 10 – Kateřina Švíková, třída RS:X ženy – Foto František Švík
FOTO 11 – Dominika Vaďurová – Sára Tkadlecová, třída 49erFX ženy – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 12 – Veronika Živná – Kateřina Živná, třída 49erFX ženy – Foto Pavel Nesvadba
FOTO 13 – Johana Nápravníková Kořanová – Lenka Mrzílková, třída 470 ženy – Foto archiv týmu
FOTO 14 – Michal Koštýř – Klára Kulhánková, třída Nacra 17 – Foto archiv týmu
FOTO 15 – Lukáš Vogeltanz, Kiteboarding muži – Foto www.kite4fun.cz
FOTO 16 – Česká reprezentace na jaře na Mallorce – Foto Pavel Nesvadba
Fotky v hi-res volně k použití ke stažení na: https://www.sailing.cz/ke-stazeni
Fotky ze závodu volně k použití budou ke stažení zde: https://www.skyfish.com/p/aarhus2018/863538
Reprezentační video vytvořené na přání pořadatelů pro slavnostní zahájení mistrovství světa:
https://www.youtube.com/watch?v=83oo5Ne7unA
Fotky v hi-res volně k použití ke stažení na: https://www.sailing.cz/ke-stazeni
Fotky ze závodu volně k použití budou ke stažení zde: https://www.skyfish.com/p/aarhus2018/863538
Prezentační video vytvořené na přání pořadatelů pro slavnostní zahájení mistrovství světa:
https://www.youtube.com/watch?v=83oo5Ne7unA
Více informací o závodě: www.aarhus2018.com
Eva Skořepová, PR manažerka Českého svazu jachtingu