Most – Pouze tři branky obdrželi čeští reprezentanti v sedmi zápasech na mistrovství světa v malém fotbale, i proto došli v tuniském Nabeulu ke zlatým medailím. Vynikajícími výkony se o to zasloužili brankáři Ondřej Bíro a Jaroslav Bellada. Pravidelně se střídali, i když ve finále proti Mexiku už chytal pouze mostecký Bíro a skvělými zákroky pomohl k výhře 3:0.
Po finále se ocitl v dlouhém opojném objetí vedoucího mužstva a trenéra gólmanů Jakuba Štefka. „Zlato je bezkonkurečně naprosté top, není nic víc v mojí kariéře. Vždyť kdo může říct, že byl vůbec na mistrovsví světa a ještě navíc ho vyhrál? To je úplně vrchol, jak říká Kuba Štefek, dotkli jsme se Olympu a titul řadím nejvýš ve své kariéře,“ jásá ještě dva dny po triumfu Bíro, který ve třech zápasech v dresu Českých Budějovic okusil dokonce první fotbalovou ligu, ovšem jako záložník.
Ve finálovém duelu mistrovství světa doháněl mexické hráče svými zákroky k nepříčetnosti a přidal také svou přednost v podobě rozehrávání útočných akcí. „Nějak necítím tlak, ani nevím proč, ale nepřipouštím si ho. Ve finále jsem sice asi poprvé cítil trošku nervozitu, přitom dopadlo dobře. V Brně na mistrovství Evropy jsem říkal, že ve finále Rusák zachytal životní zápas, tentokrát jsem ho předvedl asi paradoxně já. K tomu potřebujete štěstí, super tým okolo sebe a pak se to vrátí, že mě nějaká střela trefí. Možná to v televizi vypadalo dobře,“ září jedenatřicetiletý gólman, který s českým týmem ve finále domácího Eura v červnu podlehl ve finále Rusku 1:2 po pokutových kopech.
Bíro však odmítá osobní zásluhy, cestu k úspěchu vydláždila české reprezentaci především týmovost. „Fungovali jsme jako tým, ne jako jednotlivci, kluci přede mnou i Belim padali do střel, skákali po hlavě. Španělé v semifinále nebo Mexičani byli rozhodně herně lepší než my, fantastičtí jeden na jednoho, nízko těžiště a kluci se s nimi dokázali celý zápas skvěle posouvat. Že mě to pak trefilo, už je nadstavba. Hlavní dík vyseknu týmu, od začátku jsme chtěli sedm zápasů a šli jsme si za tím, z mého pohledu to na hřišti takhle vypadalo. Kdybych měl na hlavě klobouk, několikrát ho před klukama smeknu,“ uznale pokyvuje mostecký brankář.
Když Mexiko ve finálovém duelu především po přestávce zatlačilo český tým před Bírovu branku, zapotil se přitom pořádně také gólman. „Když nás tam mačkali jak citrón, připadal jsem si zavařený jako kompot. Bylo toho dost i pro mě, o to větší klobouček před klukama, kteří se museli posouvat a běhat s Mexičany. Byť výsledek 3:0 vypadá jednoznačně, odehráli jsme strašně těžké utkání a dostali jsme odměnu za trpělivost a práci, jakou jsme odvedli,“ těší Bíra.
Přestože tuniští pořadatelé ještě při turnaji ladili mnoho detailů, druhé mistrovství světa pro české barvy nemělo chybu. „Není potřeba hledat, jestli bylo něco špatně, každému frajerovi v týmu je teď úplně jedno, zda tam měli balony, obrazovku nebo že dvě hodiny před zahajovacím ceremoniálem ještě jezdil po hřišti bagr. Z českého pohledu to byl top šampionát, úplná fantazie,“ raduje se.
Po návratu do České republiky se oddává oslavám, jaké si titul mistrů světa zaslouží. „Asi toho budu muset vypít dost, naštěstí vydržím déle než mladí. Uvidíme, kdy skončíme, ještě jsem nebyl doma a určitě zlato chtějí oslavit i kamarádi a rodina,“ směje se Bíro.
Už v pondělí večer však mosteckému výběru pátým kolem pokračuje Superliga malého fotbalu, zajíždí do Pardubic. Přijede i světový šampion? „Nevím, kdy se vymotám z medailového kolotoče, snad se z toho za týden dostanu. Když mě bude trenér chtít a budu mít volno, rád pojedu. Třeba přenesu do výběru trochu vítězné energie,“ culí se mostecký gólman.
Jaroslav Kára, komunikace PR,
Foto: Stehlík,