Po prohraném finále bude motivace na mistrovství světa obrovská, vyhlíží kapitán

Brno – Užil si poctu, která se nedostane jen tak někomu. Se svítivě žlutou kapitánskou páskou na levé ruce pozvedl jako první z českých reprezentantů pohár pro vicemistry Evropy v malém fotbale. Pražskému obránci Michalu Uhlířovi i celému národnímu týmu v tu chvíli aplaudovaly v brněnské aréně za Lužánkami tři a půl tisíce diváků. „Pro mě šlo o životní zážitek a navždy zůstane v našich srdcích,“ hlesne osmadvacetiletý Uhlíř.

Přebíjí zklamání z finálové prohry s Ruskem 1:2 po pokutových kopech s odstupem času spíš hrdost?

Hodně se to ve mně stále míchá. Mrzí mě, že jsme nedokázali dosáhnout na zlatou. Je to obrovská škoda, protože jsme na to měli. S tím, jak se turnaj vyvíjel, jsem byl přesvědčený, že nás nikdo nezastaví a titul zůstane doma. Na druhou stranu jsem hrdý na to, co jsme dokázali. A netýká se to pouze sportovního výkonu na hřišti. Vidět a slyšet lidi, jak jsou na nás pyšní a jak se v nich probouzí patriotismus, zpívají s námi hymnu, fandí do ochraptění, bylo neskutečné.

Co ve vaší kariéře znamená stříbro z mistrovství Evropy?

Myslím si, že mi ještě moc nedochází, co jsme dokázali. Nicméně je to stoprocentně totální vrchol. Jsem hrozně rád, že jsme opět dokázali vytvořit tým, který se naladil na jednu vlnu a táhl za jeden provaz takovou silou, že ho snad ani nešlo zastavit.

Vidíte v českém národním týmu potenciál na budoucí zlato?

Stoprocentně ano. Jsem přesvědčený, že v zápase proti Rumunsku jsme ukázali plný potenciál, jak jsme fotbalově a takticky za těch několik let vyrostli. Hlavně tým je stále dost mladý a už toho zažil hodně. Kluci jako Paděs (Ondřej Paděra – pozn. red.), Koudy (Jan Koudelka), Mářa (Stanislav Mařík), Levča (Patrik Levčík), Bob (Bohumír Doubravský) a mohl bych pokračovat – to jsou všechno hráči v rozpětí čtyřiadvacet až osmadvacet let a už za sebou mají odehraných několik šampionátů a opravdu těžkých zápasů. Tyhle zkušenosti jsou k nezaplacení a díky nim může být mladý tým hodně zkušený.

V říjnu bude mistrovství světa v Tunisku, vylepšíte předchozí páté místo z USA?

Pevně doufám, že ano. Na druhou stranu si aktuálně nedokážu vůbec představit, jakým stylem budou hrát soupeři. Minulé mistrovství světa se hrálo na jiném hřišti a s jinými pravidly. Myslím, že motivace ukázat, že na to máme, bude po prohraném finále v Brně obrovská.

Když se vrátím k finále Eura s Ruskem, v čem vidíte příčinu, že jste neudrželi vedení?

To je strašně těžká otázka. Snad jen, že jsme měli být aktivnější na jejich polovině v napadání. Možná jsme neměli tolik couvat a spíš udržet Rusy napadáním na jejich polovině. Na druhou stranu to s brankářem hráli velice dobře a asi jsme se báli, že by nás vyťukali až do brány. Navíc je důležité zmínit, že druhý poločas jim neskutečně zachytal gólman a podle mě tři jasné branky chytil.

Jak vám bylo při penaltovém rozstřelu, když hned napoprvé nedal váš dlouholetý parťák z týmu Santa Dominica Stanislav Mařík?

Prožíval jsem to, jako bych penaltu nedál já. Standu mám moc rád a znám ho celý život. Když se postaví na penaltu, dá devadesát devět ze sta. A že se to nepovede ve finále mistrovství Evropy, je opravdu smůla. Na druhou stranu jemu to může jen pomoci. Budu se opakovat, ale tyhle zkušenosti nejdou získat jinak, než že si je člověk prožije přímo na hřišti. V budoucnu pak můžou být rozhodující faktor mezi úspěchem a neúspěchem.

Fanoušci vám i přes prohru tleskali, jak jste to prožíval?

Tahal jsem slzy, abych se nerozbrečel jako malý kluk. (úsměv) Ještě teď, když na to vzpomínám, mám husí kůži. Bylo to krásné a ještě jednou chci všem fanouškům moc poděkovat. Protože oni byli sedmý hráč. Když už jsem u těch díků, musím zmínit celé naše vedení. Pokec (trenér Radek Pokorný – pozn. red.), Bejdis (asistent kouče Stanislav Bejda), Zelí (generální manažer Luděk Zelenka), Lanýž (masér Jakub Lang), Kuba (vedoucí týmu Jakub Štefek), Píchič (technický vedoucí Petr Pícha), Novas a Kája (kustodi Jiří Novák a Karel Kristen) – bez těchto lidí by to nešlo. O nich se moc nemluví a to mě mrzí. Bez nich bychom takového výsledku nemohli nikdy dosáhnout. Připravili nám nepopsatelné podmínky. Takže kluci díky! (důrazně)

Nakopl vás úvodní neúspěch 0:1 s Maďarskem?

Úvodní neúspěch byla hořká pilulka, nakonec jsem hrozně rád, že jsme si ji odbyli hned na začátku. Dlouho jsme to s kluky po zápase řešili a bylo vidět, jak hrozně všichni prahneme po úspěchu a že nás to posune dál.

Jak vás po návratu domů odměnila manželka Adéla, nachystala vám oslavu?

Oslavu jsme si nějakou udělali, ale to nebudu popisovat. (rozesměje se) Adidy je pro mě velká opora a patří jí velký dík. Všem z rodiny patří dík. Bez nich bych na mistrovství Evropy nemohl jet. Týden před začátkem jsem měl zdravotní problémy a byli mi velkou oporou a motivací.

Dopřejete si teď volno od fotbalu při dovolené?

Nějaké volno od fotbalu mít budu. Dovolenou plánujeme. Tento rok prý vybírám já, takže uvidíme, kde skončíme. (smích)

Jaroslav Kára, tiskový ME 2017

Foto: Deník/Lubomír Stehlík

Napsat komentář