Praha – Zažil po všech stránkách
povedenou sezonu. Obránce Břetislav Tvrzník nejprve vyhrál
s výběrem Prahy premiérový ročník DRFG Superligy malého
fotbalu a pak svůj debut v reprezentaci do 21 let proměnil
v titul mistra Evropy. „Ten pro mě hodně znamená, je to zatím
největší úspěch mé kariéry. Ještě to pořád prožívám, taťka mi
opakuje, jaký to je úspěch,“ povídá dvaadvacetiletý hráč týmu
Úterní hosté.
Břetislav Tvrzník Rodina vaši fotbalovou kariéru hodně sleduje,
nechyběla ani na šampionátu v Praze?
Dívali se v televizi, taťka byl i na některých
zápasech v Praze, prožívali to. Každý mi psal, že jsem hrál
dobře, teď se ke mně všichni jezdí dívat na medaili.
(úsměv)
Reprezentační trenér Petr Brejla si
vás prosadil do sestavy na úkor jiných hráčů Prahy. Vnímal jste
to?
Jsem rád, že si mě trenér vybral. Říkal mi už
na kempu, že mu z Prahy nabízeli jiné hráče a jsem rád, že
jsem byl součást tohoto skvělého týmu. Šlo o výborný turnaj a jsem
moc rád za zlato.
Trenér vás jako nováčka hned pasoval
do role lídra druhé pětky. Co to s vámi udělalo?
Překvapilo mě, když trenér řekl, že budu
asistent kapitána, ani jsem to nečekal, když jsem
v jedenadvacítce poprvé. Důvěra na mě působí dobře, jsem typ,
který chce mluvit a podporovat tým. Nemám rád, když mi to trenér
zakáže. Tady jsem mohl mluvit a myslím, že mi to hodně pomohlo.
Nastupoval jste se dvěma nejlepšími
střelci turnaje Ladislavem Mužíkem a Danielem Kavkou. Jak se
s nimi hraje?
Je to snadné a šlo vidět, že každý mohl
v naší pětce hrát kdekoli, jak obránce, tak útočníka.
Vyhovovalo nám to spolu. Muža i Káva předvedli, že jsou kvalitní
hráči dopředu.
Vaše přednost spočívá v síle a
důrazu. Taková hra vám vyhovuje?
Mám rád tvrdou hru a nelíbí se mi simulování.
Když mě někdo nakope, nakopu pak jeho, nestěžuji si a chápu to.
Nezastrašuji protihráče, takovou úlohu nemám, ale vyhovuje mi na
jednu stranu někoho nakopat a pak ukázat něco fotbalového.
Na šampionátu jste se trefil jednou
proti Itálii i Německu. Stačí vám dvě branky?
Chtěl jsem dát víc gólů, to řeknu na rovinu,
ale jsem spokojený aspoň se dvěma a ještě jsem nějaké připravil.
Hraju pro tým a je mi jedno, kdo dá góly, hlavně ať se vyhrává, což
se nám povedlo.
Jaké máte další plány s malým
fotbalem?
V malém fotbalu bych se rád prosadil do A
týmu, když se to nepovede, budu na sobě pořád makat, ať to vyjde
třeba příští rok. Je na trenérech, koho si vyberou
z jedenadvacítky. Budu rád, když se do áčka dostanu a snad se
taky příští rok s jedenadvacítkou podívám do Chorvatska a
povede se obhajoba.
Čtsa, Jaroslav Kára,