Praha – Neděle. Den, na který se
jedenadvacetičlenný kolektiv české reprezentace do 21 let
v malém fotbalu chystal. Semifinále a finále mistrovství
Evropy v pražském Vyšehradě. Den, který vyvrcholil domácí
zlatu oslavou.
Už na dopolední semifinále odjížděl český tým perfektně
naladěný. Žádná nervozita, stres. Všichni věděli, kam jejich úsilí
směřuje. To byl patrně největší rozdíl mezi českými mladíky a
Slováky, kteří sice neměli co ztratit, ale srážela je nedůvěra ve
vlastní schopnosti. Český celek Slováky přejel 4:1 a chystal se na
finále.
V něm se střetl s Maďary, kteří
v penaltovém dramatu vyřadili Rumuny. Ale pro český tým se po
rychlé první brance stali poměrně snadným soustem. Finále vyhráli
domácí fotbalisté 7:1 a spustili na hřišti vítězný pokřik vedený
kapitánem Lukášem Hasprou, který končí zpěvem klasického songu
Vysoký jalovec a chorálem Kdo neskáče, není Čech.
Oslavy titulu doslova odšpuntoval kapitán
lahví šampaňského v kabině, pak přišlo na řadu pivo
v poháru. Napít dostal také předseda Světové federace malého
fotbalu Filip Juda. A od té doby čeští mladíci předváděli, že
neumějí pouze hrát malý fotbal, ale zároveň se také dobře bavit. Po
zastávce v domovském sídle Hotelu Baroko v Malešicích
vyrazili do víru večerní Prahy, kde roztančili a rozezpívali
zahraniční turisty a dokonce dvojici policistů. A Japonci už
plánují, jak udělají robotický tým hráčů malého fotbalu…
Vedle náměstí ožívaly českou návštěvou také
kluby, kde křepčící reprezentanti ukazovali trofej a předváděli své
taneční kreace. Nešťastný zásah si z chumlu tančících lidí
odnesl vedoucí reprezentace Petr Brejla, jemuž do rána lehce
zmodralo oko. „Nechápu, jak jsme s takovou obranou mohli
vyhrát titul mistrů Evropy, když kluci neubrání ani mě,“ ušklíbl se
Brejla.
Přestože doktor a masér v jedné osobě
Lukáš Ondroušek na turnaji zachraňoval dva německé a jednoho
maďarské hráče, svůj tým tak neuchránil. Naštěstí se o slavící
reprezentanty bedlivě staral jako vždy fantastický kustod Jiří
Parůžek.
A tak vše dopadlo, jak mělo, pohár ani nikdo
z hráčů se neztratili a zůstanou krásné vzpomínky na
fantastický úspěch českého malého fotbalu!
Glosa Jaroslava Káry: Bolest dlaní
vykoupená zlatou oslavou
Měl jsem tu čest zúčastnit se s českou
reprezentací do 21 v malém fotbalu zúčastnit premiérového
mistrovství Evropy v Praze. Blízko týmu jsem strávil šest
krásných dní, které vyvrcholily ziskem titulu a bouřlivou
oslavou.
Nechci tady vychvalovat malý fotbal, každý
kdo ho zkusil, nebo viděl, zná jeho přednosti a atraktivitu. Ale
pozastavím se nad komentáři, které se po zlaté jízdě turnajem
objevovaly pod články. Lidé oceňovali nejen líbivou hru, kterou
čeští mladíci předváděli, ale především nasazení a absenci
polehávání na trávníku, což občas nemohou nabídnout čeští fotbaloví
reprezentanti.
Trenéři opravdu poskládali perfektní tým
protkaný vynikajícími individualitami, neústupnými bojovníky i
nezbytnými tmeliči party. Z mužstva dýchalo odhodlání rvát se
pod českou vlajkou a společně dosáhnout na nejcennější úspěch
kariéry.
Hráči se s členy realizačního týmu
neustále povzbuzovali a takřka pořád si plácali rukama.
V kabině, na lavičce, po gólu, při cestě na hřiště, ze hřiště
i v době osobního volna. Sžili se ve skvělou partu, která
získala zlatou odměnu. Ta vynahradí dlaním bolestivé utrpení
z neustálého plácání…
Díky za titul, pánové!
Čtsa, Jaroslav Kára tiskový mluvčí,