Vltava v Praze, především
v Podolí, patřila odnepaměti a dodnes patří k místům,
které Pražané využívají k rekreaci, tedy k nejrůznější
vodním sportům. V těchto místech vznikl před více než 120 lety
český jachting, veslování, kanoistika, začala zde i plavba
motorových člunů. Vždy zde v letních měsících panoval a dosud
panuje čilý ruch.
I v dobách,
kdy byla plavba rekreačních motorových plavidel zakázána téměř
v celé České republice, zde se plout smělo v podstatě bez
omezení. A všichni účastníci plavby na Vltavě se vždy dokázali
domluvit, respektovali se navzájem a za celou tu dobu se stalo jen
několik málo nehod. V loňském roce došlo k uvolnění rekreační
plavby, které umožnila novelizace zákona o vnitrozemské plavbě a
vyhláška 46/2015, jež vstoupila v platnost 1. dubna. To bylo
příslibem pro rozvoj našich vodních cest. Ale namísto toho hrozí
opět represe.
Omezení na výtlačnou plavbu
Dne 12.
11. 2015 proběhlo na Státní plavební správě Praha jednání na
téma omezení rychlosti plavby v úseku Praha Štvanice –
Modřany. Na jednání byly pozvány v hojném počtu zájmové
organizace – kanoisti, veslaři, jachtaři a další, dále zástupci
policie, povodí a další. SPS zde prezentovala vlastní návrh
– ve výše uvedené lokalitě zavést režim plavby ve výtlaku pro
všechna plavidla a po celý rok. Na základě ničím nepodložené
stížnosti sportovního ředitele Českého olympijského výboru Martina
Doktora, který doporučil zavést v celém úseku od Smíchova po
Modřany režim výtlačné plavby, se mu Státní plavební správa
rozhodla vyhovět. Proti tomu se ohradily mnohé organizace
zatupující další účastníky plavby na Vltavě – například Asociace
lodního průmyslu (APL), Asociace malých a středních podnikatelů
(AMSP), Svaz vodního motorismu, Český svazu jachtingu či Česká
sportovní asociace vodních skútrů – a své protesty na Státní
plavební správě přednesly. Po prosincovém jednání představitelů APL
na Státní plavební správě bylo dosaženo odložení konečného
rozhodnutí a o omezení plavby v Praze se bude dále jednat.
Všichni nesouhlasí
„Toto omezení je pro firmy APL i pro uživatele
motorových člunů naprosto zásadní, velmi významné a výrazně je může
poškodit. Zejména v oblasti Podolí a Modřan je tradiční místo,
dlouhé cca 8 km, kde se historicky vždy plulo s motorovými
čluny. Je zde dlouhý široký úsek Vltavy, sídlí zde mnoho firem
prodávajících lodě a příslušenství, k tomu je zde mnoho
přístavišť, marin a klubů vodního motorismu. Zakázat zde plavbu ve
skluzu by bylo obrovským zásahem do života těchto firem a majitelů
lodí,“ uvádí Petr Novotný, předseda APL. „APL nemůže
z principu souhlasit s regulací rychlosti formou omezení
na výtlačnou plavbu. Moderní rekreační lodě jsou konstruovány pro
plavbu ve skluzu, mají širokou plochou záď, zejména lehčí lodě jdou
do skluzu již při rychlostech okolo 10–15 km/h. Plout ve výtlaku
pro ně znamená plout rychlostí maximálně cca 5–8 km/h, což je
naprosto bezdůvodně a zbytečně pomalé. Zákaz plavby ve skluzu téměř
pro celou Prahu je pro tyto lodě skoro totéž, jako kdyby zde měly
zakázánu plavbu úplně,“ dodává.
„Zákazem plavby ve skluzu by byly
zásadně omezeny nejen sportovci a majitelé lodí, ale i podnikatelé,
kteří motorové čluny v Praze využívají a potřebují ke své
činnosti, a provozovatelé marin, restaurací a dalších zařízení
kolem vody, kam lidé se svými čluny pravidelně připlouvají,“
připojuje svůj názor Jiří Belinger, místopředseda AMSP.
Omezení na výtlačnou plavbu postihne i trenéry
jachtařů, veslařů a kanoistů, kteří svým svěřencům nebudou na
doprovodných člunech stačit. Český svaz jachtingu jednohlasně
zaujal k navrženým úpravám plavby následující stanovisko:
„Výkonný výbor ČSJ je proti omezování rychlosti respektive režimu
plavby ve skluzu v úseku od Železničního mostu po Modřanský
jez, protože je přesvědčen, že neřeší problematiku lodní dopravy
v tomto úseku a navíc omezuje provozování jachetního sportu,
který je z hlediska bezpečnosti a organizování sportovních
akcí a tréninků závislý na možnosti jízdy motorových člunů
organizátorů a člunů Hladinové záchranné služby ČSJ ve skluzu.“
Kdo za tím stojí?
„Je evidentní, že se jedná o
nějakou úzkou skupinku vlivných, kteří mají strach z něčeho,
čemu se říká vlna anebo loď,“ myslí si Jiří Fexa z firmy
O.A.K, jeden ze členů APL, o původcích návrhu na omezení plavby v
Praze. „Vzhledem k tomu, že nejde zakázat vítr ani vlny, a
hromadná doprava na velkých lodích je také
společensky přijatelnější než ti ‚šílenci‘ na rychlých lodích,
co jezdí až 50 km/h, je nejviditelnější znemožnit plavbu jim. Dnes
ve všeobecné náladě všechno zakázat je to pro přebujelou
státní správu to nejelegantnější řešení. Tím se má automaticky
za to, že udělali vše pro blaho národa. Ovšem to nejhorší pro
ty, kterých se to týká. A protože každá mince má dvě strany, tak
se to hodně dotkne i těch, kteří o tuto úpravu usilují. Pro mě
je zcela normální, že na vodě jsou vlny a že tam jezdí lodě, a
nejenom ti, co ani nevidí, kam jedou. Když vidím minimálně
půlmetrové vlny za Odrou jedoucí z Prahy na Slapy a nikdo
ani nemukne, tak to asi ve vlnách nebude, ale spíš v tom‚ kde
na to majitelé motorových člunů sebrali peníze. A všem bych
doporučil se jít podívat na řeku, když fouká vítr. Taky jsou
tam vlny. Tímto názorem rozhodně nijak nezatracuji vzájemnou
ohleduplnost a pozitivní přístup.“
Pravidla plavby by měla platit pro všechny
účastníky provozu, aby se předešlo nebezpečným situacím. Toho se dá
dosáhnout mnoha jinými způsoby, než zákazem plavby ve skluzu, tak
aby došlo k co nejmenšímu vlivu na rekreační plavbu. Například
veslaři a kanoisté by měli dodržovat Pravidla plavebního provozu a
neměli by plout bez doprovodu a v rojnici v plavební
dráze. Trénující děti by neměly plout v plavební dráze vůbec,
měli by mít vyčleněnu svoji dráhu bójkami. A Policie a SPS by to
měla kontrolovat. Na druhou stranu je určitě třeba na sportovce
brát ohled, proto by bylo přijatelné omezení rychlosti plavby
v určitých krátkých a zdůvodněných úsecích, a to standardním
způsobem – značkou s maximální povolenou rychlostí.
Nesmyslný je také rozsah omezení téměř po celé
Praze a po celý rok. Zvýšený provoz na Vltavě je pouze letních
měsících v odpoledních hodinách a jen na dvou místech – proti
nábřeží Na Františku kvůli mnoha velkým osobním lodím a
v Podolí kvůli mnoha trénujícím kanoistům, veslařům a
jachtařům. Zde by mohl být přijat na část roku určitý režim pro
všechny zúčastněné, ale jinde je to zbytečné.
Zajímavé je, že Státní plavební správa dala
stoprocentně na názor jednoho člověka – Martina Doktora a operuje
s jeho stanoviskem, jako kdyby to bylo stanovisko celého
Českého olympijského výboru. Martin Doktor není ani členem
předsednictva ČOV, ani členem jeho Výkonného výboru. Dle našich
informací ani nehovoří za všechny kluby veslařů či kanoistů
v Praze. Členem Výkonného výboru ČOV je ale Karel Bauer,
předseda Českého svazu jachtingu, který je stejně jako všechny
jachtařské kluby u Vltavy jednoznačně proti omezení plavby ve
skluzu. Představitelé APL se chtěli s Martinem Doktorem sejít,
aby si celou věc ujasnili, ale on schůzku odmítl. Je to důvěryhodný
partner? Z jeho dopisu bylo navíc zřejmé, že problematice
plavby s motorovými čluny moc nerozumí.
Bylo by dobré
kdyby se na Státní plavební správu dostaly názory všech
zúčastněných, tedy místních klubů, a to jak veslařů a kanoistů, tak
jachtařů a vodních motoristů, majitelů marin a jejich zákazníků,
kteří zde kotví, i soukromých firem, které v oblasti působí a
jimž by plánované opatření mohlo přinést velké ztráty. Jednání
budou pokračovat a omezování plavby jachtingu ani majitelům lodí
nepřinese nic dobrého. Je třeba proti němu bojovat a věřit, že to
dobře dopadne.
Prosíme o zveřejnění.
Pokud byste měli zájem o další ilustrační
fotografie v tiskové kvalitě, či rozhovory s některými
aktéry, neváhejte se na mě obrátit.
Více najdete také na www.aplcz.cz
Eva Skořepová, PR a marketing, ASOCIACE
LODNÍHO PRŮMYSLU,