Nejlepší český mílař
posledních let Jakub Holuša vybojoval zlato v běhu na 1500 m. Věřil
už po semifinálovém běhu, že by mohl bojovat o stupně vítězů,
podřídil tomu taktiku a soustředil se na jedno. Udržet tempo s
čelem závodu a v pravou chvíli udeřit.
Jakub Holuša vítěz 1500 mVše mu vyšlo na jedničku, do cílové rovinky vbíhal na
druhém místě a ve finiši porazil tureckého reprezentanta Tanul
Ilham Özbilena. V českém halovém rekordu 3:37,68 si doběhl pro
zlato.
Pamatujete si, co se dělo posledních sto
metrů?
„Pamatuji si to naprosto přesně. Šel jsem
absolutně naplno a viděl jsem, že Turkovi už to moc nechutná. Podle
jeho stylu už poznám, že už mu ty metry utíkají pomaleji. Říkal
jsem si, že musím jít až do posledních metrů a ti diváci jak řvali,
to mě tlačilo a věřil jsem, že když vyběhnu ze zatáčky za ním,
udělám ho. Pak jsem ještě malinko zadrobil a zrychlil krok, nohy se
vůbec nezalívaly, prostě lidi na tribunách ze mě dostali úplně
všechno.“
Byl jste si v cíli jistý, že jste před
ním?
„Ano, byl jsem si jistý, proto jsem si mohl
dovolit zvednout ruce nad hlavu. Jinak bych asi skočil do cíle,
jako v rozběhu v Istanbulu, ale nebylo potřeba.“
Po semifinále jste o medaili hovořil, ale
napadlo vás, že bude zlatá?
„Myšlenky na zlato mě nenapadly, nebo
jinak, já jsem šel do závodu s tím, že mohu porazit každého. Je to
zkušenostech. Když běžíte proti deseti soupeřům, které jste nikdy
neporazili, je to těžké nastavit v hlavě. V tom jsem měl výhodu, už
jsem je v minulosti porazil. Věřil jsem, že když se sejdou nohy,
zvládne to hlava, pomůžou diváci, zkrátka bude ten den D, může to
vyjít.“
Jaká byla taktika?
„Šel jsem tak, abych si mohl hlídat čelo
závodu. Byl jsem stále v kontaktu se špicí, abych v posledních dvou
kolech mohl hlídat pozice. Tohle mi vyšlo, takže když jsem vbíhal
do posledního kola na druhém místě, už jsem nevnímal okolí. Jen
toho Turka přede mnou.“
Nebál jste se, že vás zezadu někdo
zaskočí?
„Nebál, protože jsem věděl, že jdu na svoje
maximum. Že mi nohy jdou skvěle a není možné, aby byl někdo
rychlejší. Pak už se blížil cíl a mně bylo úplně jedno, jaký máme
čas, zajímal jsem se jen o boj o zlato. Cítil jsem, že na to
mám.“
Jinak byl ale závod dost tvrdý. Rozdal jste
docela dost ran. Bylo to nějak neobvyklé?
„Naopak, tohle přesně patří k běhům v hale.
V polovině závodu mě loktem poslal v zatáčce jeden ze soupeřů až do
třetí dráhy, o kolo později jsem zase tvrdě strčil do soupeře přede
mnou já. Právě tohle jsou ty zkušenosti, nesmí vás nic
zaskočit.“
Dá se srovnat stříbro z halového
mistrovství světa v Istanbulu a tohle zlato?
„Ale jo, to zlato jsem udělal na osmistovce
a byl to obrovský úspěch. Já si však osobně myslím, že
patnáctistovka je těžší trať. Je potřeba na ni víc makat. Proto má
zlato z Prahy pro mne osobně vyšší cenu.“
ČAS, zdroj, foto,