Olympijský vítez Portyk stihne za rok všechno!

ctsa

portyk_tomáš.jpgAčkoliv na
medaili nedosáhl, stal se nejúspěšnějším českým lyžařem na právě
skončeném mistrovství světa klasiků – juniorů v Liberci.
Olympijský vítěz (mládeže), teprve 16letý sdruženář Tomáš Portyk,
si zapsal sedmé a deváté místo v individuálních závodech a
rozjel tým k desáté příčce. Přestože nastoupil proti soupeřům
až o čtyři roky starším.

„Spokojenej jsem. Dvakrát do desítky, to se počítá,“ říkal.
Přestože po druhém boji se trochu mračil. Sahal už na páté místo,
ale… „jak jsem je dohnal, neměl jsem síly vyrvat ten poslední
kopec.“ A skončil devátý. Hned o den později v týmech i jeho
zmohla únava. „Na bězích byla parádní atmosféra, škoda, že nepřišlo
víc lidí na skoky,“ dodává zážitky.

„Skákal na devadesát tři procent, to je velmi dobrý. A to mu to
těsně před šampionátem nešlo,“ chválil ho i jeho trenér Tomáš
Portyk. Táta, bývalý český reprezentant ve skocích na lyžích, který
to dotáhl ke čtyřem startům ve světovém poháru začátkem
devadesátých let.

Kam až si původně troufal v kombinaci klasických disciplín možný
domácí symbol šampionátu? „Do desítky by to byl úspěch, jsem tady
přece doma,“ odpovídal dva měsíce před staretm. Před rokem
v tureckém Erzurumu skončil jako novic třicátý a čtyřicátý. Po
tomto mistrovství má před sebou ještě tři další šance. „Nemusím se
stresovat, pořád mám další šance na opravu,“ říká rozumně.

V současnosti se už připravuje s elitním českým
výběrem. „Kluci jezdí větší objemy a zátěže. Mně je trenéři
postupně přizpůsobují, teď jsem zhruba na dvou třetinách toho, co
oni,“ říká. Vždyť i závody jezdí junioři obvykle jen 5 km, kdežto
dospěláci 10 km.

„Prospívá mu to, určitě půjde nahoru,“ věří mu reprezentační
kouč Luděk Šablatura. V srpnu totiž Portyka na měsíc zastavila
operace slepého střeva, takže na sníh se dostal později. „Ale ve
skocích se s nimi můžu měřit a už jsem je párkrát porazil,“
vypráví. Před zimou zvládl asi 230 skoků a přestože ti nejlepší
mívají až 350, cítí se připravený.

Ne, že by frajeřil. Ale na tichošlápka taky nevypadá. Zda udrží
ideální charakterový balanc, ukáže čas. Zatím ho Churavý, Slavík a
spol. drží v kamarádském respektu. A doma tatík, který působí
jako trenér v LSK Lomnice nad Popelkou a jistě, taky jako jeho
nejbližší kouč.

„Koudy je starší, ale bydlel ve vedlejším vchodě a spoustu jsme
toho dělali společně,“ připomíná junior (zatím) slavnějšího
krajana. Nyní student střední školy gastronomie si třeba za čas
sportem taky vydělá na vlastní dům.

Otec ho nejdřív vyslal ve své stopě. Jenže kluk vynikal i
v přespolácích a taky na běžkách. „Protože má moje geny,
patrně bude mít taky na skoky robustnější figuru, což by ho
limitovalo,“ vysvětluje příklon ke kombinační volbě otec. To se
stalo teprve před třemi lety. „Mně to takhle baví víc. Můžu
kombinovat tréninky, je to pestřejší. A taky vidím větší šanci
prosadit se do špičky než ve skocích,“ dodává synek.

Líp mu jde skok, ale jakmile vyráží z dobré pozice, jako by
se mu i rychleji jelo na běžkách. Na zlaté olympiádě
v Innsbrucku to vyšlo i naopak – z pátého místa po skoku
si dojel pro slávu díky skvělému běhu.

tomaš_portyk.jpgKe
skokům, které se těší větší pozornosti a ve špičce i finanční
přízni, „emigrovat“ zatím nehodlá. Ani na zkoušku za odpočinkem
jako Fin Koivuranta. „Skoky jsou zase o třídu výš. Myslím, že
v kombinaci by na tom byl líp. A po delší pauze už by se to
těžko dohánělo. Změníte trénink, svalovou hmotu, napětí.“

Ostatně, proč by to dělal? Začátkem loňského roku dosáhl
v Innsbrucku na první životní triumf, stal se olympijským
šampionem. „To byla bomba, super zážitek. Ale život mi to
nezměnilo. Jen kamarádi si mě občas pořád dobírají,“ říká.

V létě se pak na Grand Prix v italském Predazzu poprvé
setkal se svým vzorem, aktuálním francouzským vládcem disciplíny
Jasonem Lamy-Chappuisem. „Popřál mi hodně štěstí. Já z toho
byl tak vycukanej, že jsem vyrazil na běh dřív a v cíli mě
diskli. Přitom bych byl osmnáctý. Budu si to pamatovat,“ usmívá se
mladickému školeníčku, které dostal. O dva dny později byl
v Oberstdorfu 24., to taky ujde.

Už ochutnal Kontinentální pohár a poprvé také světový
v Chaux Neuve ve Francii. Začátkem ledna tam dojel 47. Nevyšel
mu skok, vyrážel se ztrátou 2:07 a dojel poslední, ale nejmladší ze
všech.

Ve dvojicích je s Ryplem před poslední předávkou dojeli o
kolo. „Byl to vůbec první opravdu dospělý závod, zkušenost jsem
snad zúročil. Nepodařilo se to, kdybych býval vyjížděl zepředějc,
měl bych lepší šance. Takhle jsem to bral jako trénink,
poznávání.“

Teď má před sebou další výzvu. Už o víkendu světový pohár
v předolympijské Soči. Pak vzhledem ke zdravotnímu stavu
nabouraného Aleše Vodseďálka by se měl dokonce dostat i na elitní
mistrovství světa do Val di Fiemme. A tam chytit v některém ze
čtyř závodů šanci.

Teď do třetice se už z Lamy-Chappuise určitě „nepodělá“,
že? „Uvidíme, jak to půjde,“ říká jako by nezúčastněně. Ale
v očích se mu zablýskne.

Tomáš Nohejl, SL ČR,

Napsat komentář