Evropský titul je srovnatelný se světovým, říká kapitán šampionů Mařík!

Kyjev – Konečně česká reprezentace malého fotbalu zaplnila chybějící kolonku úspěchů. K titulu světových šampionů z loňska, který přinesl také triumf mezi kolektivy v anketě Sportovec roku, přidala vytoužené zlato z mistrovství Evropy. První v devítileté historii šampionátů.

V roli kapitána pozvedl jako první trofej v ukrajinském Kyjevě Stanislav Mařík, který zlato přidal k jednomu stříbru a dvěma bronzům z evropských šampionátů. „Teď se musíme malým fotbalem dostat na olympiádu, abychom měli další cíl,“ směje se pražský útočník Mařík.

Výsledek finále vypadá jednoznačně, šestinásobné evropské šampiony Rumuny jste porazili 4:2. Užil jste si cestu za zlatem?

Rumuni byli výborní, ale tím že jsme dali rychlý první gól při prvním střídáním, jsme se mohli trošku stáhnout. Na těžkém terénu, kdy pršelo, bylo složité pro ně se k nám dostat, měli jsme konečně i trochu štěstí a padlo nám tam skoro všechno. Takže finále od stavu 3:0 jsem si v duchu malinko užíval, protože už jsem si říkal, že to musí dopadnout.

Máte čtvrtou medaili z mistrovství Evropy, titul z mistrovství světa, kam řadíte evropské zlato?

Je pro mě obrovsky cenné. Na titul mistra Evropy jsme čekali hrozně dlouhou dobu, tenhle jediný nám chyběl a jsem hrozně moc rád za všechny lidi, co se o to starají, že se to povedlo a konečně jsme získali titul mistrů Evropy. Myslím, že je srovnatelný s titulem mistrů světa a jsem rád, že máme kompletní sbírku.

Je příjemné zvednout pohár coby kapitán jako první?

Určitě je to krásný pocit, upřímně bych však byl radši, kdyby byl na Euru Michal Uhlíř a zvedl ho on s kapitánskou páskou. Jsem rád, že mi to takhle předal, mohl jsem ho zvednout a následoval ho. Doufám, že budeme pokračovat zase příští rok spolu a je jedno, kdo pohár zvedne, hlavně ať se zvedne.

V základní skupině se český celek pomalu rozjížděl, ale v play-off už jste vypadali nezastavitelně. Nakopla vás postupová remíza 2:2 s Maďarskem?

Trošku jsme se hledali, asi víc, než jsme byli zvyklí. Zápasem s Maďary, kdy jsme byli minutu od vyřazení a zvládli jsme vyrovnat, se to zlomilo a začalo fungovat, jak mělo. Od čtvrtfinále s Bosnou už to jelo dobře, ani jednou jsme nezaváhali, s Anglií jsme si poradili krásně, s Rumuny 4:1 je dobrý výsledek ve finále. Maďarsko byl zlomový duel, když jsme ho zvládli.

Vaše role se v národním týmu za poslední roky proměnila, ze střelce se stáváte spíš tvůrce hry. Vnímáte to tak?

Taky jsem nad tím trochu přemýšlel, moje role na tomhle turnaji byla spíš takový dirigent své pětky, rozdat se pro tým než pro individuální výsledky a góly. Dal jsem jeden, ale nevyměnil bych to za deset branek, kdybychom nebyli mistři Evropy. Moje role byla s týmem přivést titul a to se povedlo. (úsměv)

Kdo vás na Ukrajině podporoval?

Měl jsem tam mamku a strejdu, taťka bohužel nemohl kvůli práci, ale fandil mi u telky.

Hned po finále jste se vraceli do České republiky, našli jste si chvilku na oslavu?

V Kyjevě jsme měli asi hodinu a půl, to jsme malinko oslavili, potom jsme naskákali do letadla, kde jsme si dali nějaká pivečka. Letěli jsme přes noc, všichni toho měli plný brejle, nějací kluci odjížděli na velké fotbaly, které hráli v neděli, takže se tým malinko rozutekl. Ale myslím, že Luďa Zelenka (generální manažer reprezentace – pozn. red.) něco vymyslí, určitě se sejdeme a pořádně to oslavíme, protože je co slavit. Těším se na to.

Jaroslav Kára, tiskový mluvčí,