Dušan Švento se loučí, děkujeme!

Tři tituly se Slavií, 178 zápasů v sešívaném dresu, z toho 96 ligových. Taková je bilance Dušana Šventa, který se loučí se svou bohatou fotbalovou kariérou ve Slavii.

Kontrakt se Slavií byl po vzájemné dohodě ukončen. Blíží se konec vaší aktivní kariéry?

„Vypadá to, že ano. Kontrakt, který byl platný do konce června, je po vzájemné dohodě ukončený. Taková je aktuálně situace. Samozřejmě jsem to měl naplánované jinak, ale plánovat se moc nevyplácí, hlavně ve fotbale. Měl jsem naplánovanou ještě i reprezentaci, v létě je mistrovství světa a pak jsem chtěl ukončit kariéru, ale nekvalifikovali jsme se. Původně jsem chtěl ukončit kariéru po sezoně ve Slavii. Mám v sobě smíšené pocity, protože jsem chtěl skončit na hřišti. Tím, že tam byly i zdravotní problémy a také s ohledem perspektivy pro nový realizační tým a další plánování, jsem se tomu přizpůsobil. Teď už jsem ve stádiu, že se doladil kontrakt a na zápase s Bohemkou mě čeká rozlučka. Jak jsem říkal, pocity to jsou smíšené, do léta si chci vzít čas na promyšlení, ale víceméně jsem rozhodnutý, že kariéru ukončím. Budu se chtít odrazit jiným směrem.“

V Edenu vás čeká rozlučka se Slavií, možná i s kariéru. Jaké se ve vás míchají pocity?

„Jako první mě napadne, že celá moje kariéra vlastně proběhla hrozně rychle. Samozřejmě si k tomu člověk promítá v hlavě i to, co mohl udělat lépe nebo co se mu nepovedlo a co chtěl ještě splnit. Připomínám si ty pěkné věci. I kvůli tomu to jsou pocity takové smíšené. I teď, kdy jsem určitou dobu netrénoval, respektive trénoval individuálně, se mi trochu změnil život. Doteď jsem celou kariéru profesionálního fotbalisty byl navyklý na určitý režim, ten se prakticky ze dne na den změní. Člověk to musí akceptovat. Pocity jsou pozitivní i negativní, ty se ve mně perou. Chce to jen čas, aby to člověk vstřebal a akceptoval.“

Říkáte, že jste mohl něco udělat lépe. Kariéru jste měl ale krásnou…

„Měl jsem fantastickou kariéru a můžu být nesmírně rád, hrdý a šťastný na to, co se podařilo. Prožil jsem v podstatě nejkrásnější a nejúspěšnější éru v novodobé Slavii, stejně tak v Salzburgu. Splnil jsem si sen tím, že jsem si zahrál jednu z nejlepších lig, německou Bundesligu. Byl jsem na mistrovství Evropy i v národním týmu. Jediné, co se mi nepodařilo, je dostat se na trávník v Lize mistrů, protože jsem si tehdy utrhl vaz. Když jsem se po letech vrátil do Slavie, tak bylo mým největším cílem vyhrát ještě třetí titul a dostat se právě do Ligy mistrů. Investoval jsem do toho všechny síly, ale ta situace se vykreslila tak, že jsem v létě nehrál, nedostal jsem důvěru. I když jsem se cítil během letní přípravy fantasticky, tak už to bylo asi nachystané tak, že to nevyjde. To bych asi nechtěl více rozebírat, samozřejmě je tam více věcí, moje kariéra byla hodně ovlivněna zraněními. Když jsem měl jít ze Slavie do anglické Premier League, tak jsem si poprvé zranil koleno. V době postupu do Ligy mistrů jsem byl také zraněný.“

Myslíte, že kdyby těch zranění bylo méně, tak se s vámi ještě neloučíme?

„Těch operací bylo hodně, ale následná práce vždy přinesla svoje ovoce. Nikdy jsem se tím netrápil. V kariéře bylo strašně moc pozitivních věcí stejně jako pády v podobě zranění. Úspěšnější období jsem si nemohl přát, tím myslím všechny štace, ve kterých jsem byl, ať už Slavia, Salzburg nebo Kolín. Všechny týmy mi strašně moc daly, nesmím také zapomenout na Ružomberok, protože to je kolébka, ze které jsem se dostal nahoru. Lidé z klubu mohou za to, kam jsem se dostal a co se mi povedlo. Na to nesmím zapomenout, odehrál jsem tam v podstatě největší část juniorské kariéry. V seniorské jsem tam začal, pak jsem přestoupil do Slavie. Jediné negativní je, že to strašně rychle uteče a člověk se musí pomalu ubírat jiným směrem a nemůže si to vzhledem ke zdraví užít až do padesáti let. To by bylo skvělé, ale má to své plusy a minusy. Viděl jsem s fotbalem kus světa, zažil jsem neskutečné momenty. Do toho jsem si vytvořil také nějaký finanční základ do budoucnosti, což je samozřejmě také velmi důležité, aby se rodina cítila bezpečně a zajištěně. To vše se mi podařilo, není důvod hledat něco negativního. Akorát to, že si člověk představuje trochu jiný konec, spíše na hřišti, ale v dnešním světě a fotbalovém byznyse se musí člověk přizpůsobit a aklimatizovat na danou situaci, takže jsem tomu otevřený a neberu to nějak negativně, že by se zhroutil svět. Beru to tak, jak to je.“

Pokračování rozhovoru s Dušanem Šventem si můžete přečíst v magazínu Poločas, který je k dispozici zdarma na zápase Slavie s Bohemians Praha 1905.

Čtsa, www.slavia.cz