Chci v Brně mistrovství světa, plánuje světový šéf malého fotbalu Juda

Brno – Začínal jako každý druhý kluk, když hrál fotbal na plácku za panelákem. Jenže Brňan Filip Juda už jako teenager k obyčejnému kopání do míče přidával něco navíc. Na psacím stroji sepisoval magazín pojednávající o soutěži tří týmů, kopíroval jej v zastavárně a na kole rozvážel. Ze souboje brněnských sídlišť pak vzešlo zápolení mezi městy a vznikla Asociace malého fotbalu České republiky. Čtyři roky už Juda vládne také světové federaci a v červnu přivedl do Brna evropský šampionát, v němž český tým skončil stříbrný. „To byla největší reklama na malý fotbal, kterou jsem v České republice zažil,“ říká třiatřicetiletý český i světový boss tohoto sportu.

Jste hrdý, kam se malý fotbal za ta léta posunul?

Zavzpomínal jsem, jak jsme v roce 1998 bez jakékoli strategie a plánu začínali hrát soutěž o třech týmech, šlo jenom o vyplnění času, zahrát si s kamarády. Když se člověk podívá na fotky, které tehdy byly jen na kinofilmu, až zamrazí v zádech, jaký pokrok se udělal. Jsem rád, že jsem mohl pracovat s lidmi, kteří tento projekt devatenáct let utvářeli, a že s nimi nadále pracuji.

Napadlo vás před devatenácti lety, co z vašeho nápadu vznikne?

Šlo to přirozeně. V Brně jsme měli třikrát po sobě stejného vítěze, chtělo to někam posunout, aby si zahrál s někým jiným, takže jsme dělali přáteláky mezi Brnem a Prahou. Věděli jsme, že existuje Hanspaulka, z toho v roce 2005 vznikl celorepublikový svaz a následovala registrace do světové federace. Nebyl v tom žádný byznys plán, nešlo nám o zisk peněz. Malý fotbal byl vyloženě sociální nástroj, jak vyplnit volný čas, i díky tomu se stává úspěšnějším, protože v něm bylo srdce a ne hnaní za penězi.

Jak vzpomínáte na začátky v Brně?

Nebyl jsem z bohaté rodiny, měli jsme psací stroj asi jako v každé rodině, počítače jsme znali jen třiosmšestky ze školy. Internet v domácnosti byl luxus. Psal jsem magazín asi o pětadvaceti stránkách s výsledky, statistikami a zajímavostmi o týmech. Vytiskl jsem u kamaráda papíry na jehličkové tiskárně, až potom jsem dostal k Vánocům vlastní, měli jsme i starý půjčený počítač. Museli jsme výsledky nějak distribuovat mezi lidi, takže jsem kopíroval v zastavárně, pak jsem je rozvážel na kole. Na mobily se napsalo, kdo co chce, a za cenu kopírování třiceti korun jsem časopis prodával.

Jak často jste hráli zápasy?

Potkali jsme se jednou za půl roku a udělali rozlosování. Když byl problém, napsala se zpráva a utkání se třeba přeložilo, ale minimálně. Domluvené časy fungovaly, protože tehdy soutěž začínala o třech týmech, bylo to jednodušší. Celky měly hřiště ve Starém Lískovci, Bohunicích, Černých Polích, takže jsem i věděl, kam výtisky časopisu zavézt. Buď jsem hodil papíry do schránky, nebo si přijeli lidi ke mně. Snažil jsem se ho mít z neděle na pondělí hotový, aby jej ráno jako noviny měli kluci nachystaný. Odpoledne otevřela zastavárna, takže jsem to nakopíroval a odpoledne ho měli.

Takže jste organizoval, psal, hrál…

Tehdy byla organizace jednodušší v tom, že vždycky domácí tým zajistil rozhodčího, hřiště jsme ani nepronajímali. Buď bylo veřejné, nebo jsme někde přelezli plot a odehráli zápas. Nemuseli jsme vybírat startovné, zamlouvat hřiště, ale jak narůstal počet týmů, chápali jsme, že to bude potřeba. Šlo o lidový produkt a o to víc upřímný, ale taková partyzánská liga. (úsměv)

Zasteskne se vám po takových časech?

Vždycky říkám, že až skončím v mezinárodních strukturách, chci se vrátit do Brna, obout kopačky, vlétnout za barák a zahrát si, pak si dát někde na zahrádce s kamarády pivo. Určitě bych se rád zase vrátil do tempa brněnského svazu a hrál lokálně, ale ještě je plno věcí, které chci v mezinárodních strukturách dotáhnout.

Už víte, kde bude příští mistrovství Evropy?

Na evropský šampionát máme v tuto chvíli čtyři kandidáty. V Brně jednali zástupci města Katovice, zájem má další polské město Wrocław, Subotica ze Srbska a ozvalo se také sportovních oddělení města Kyjev. Jasno bude 8. září, den po evropské Lize mistrů.

Mistrovství Evropy jste do Brna přivedl, co plánujete nyní?

Když mě v roce 2013 zvolili předsedou světové federace, říkal jsem do televize, že bych do Brna do pěti let rád dotáhl mistrovství Evropy, což jsem splnil. Nechci teď vylekat lidi, kteří mají za sebou pořadatelsky mistrovství Evropy, aby trnuli, že bude další obrovská akce, ale chci v roce 2023 uspořádat v Brně mistrovství světa.

V říjnu bude mistrovství světa v Tunisku, jak se malý fotbal posunul od prvního světového šampionátu v USA v roce 2015?

Federace malého fotbalu stejně jako federace u nás velmi populárního ledního hokeje nemají zastoupení ve všech zemích, v některých se utváří. Rozdělujeme to na tři skupiny: tam, kde pracujeme, aby se federace vytvořila, další skupina je na profesionální nebo poloprofesionální úrovni typu Mexika a Spojených států amerických, Tuniska i České republiky, která má celostátní Superligu, i když jde o amatérskou soutěž. Třetí skupina je vyloženě o lokálních svazech s jednorázovým mistrovstvím republiky.

První světový šampionát přinesl úspěch?

Mistrovství světa se podařilo zajistit nadmíru finančně, i když to v Americe bylo logisticky složité, protože se hrálo v devíti městech napříč celou Amerikou od Kalifornie až nahoru po Chicago. Velmi silně jsem podporoval Afriku, aby získala další mistrovství světa, protože jsem hlasy z Afriky při volbách získal. Koneckonců příští rok máme zase volby, takže chci dokázat, že činím, co jsem slíbil.

Chtějí se země zúčastnit mistrovství světa?

Určitě, mistrovství světa není každý rok, tím popularita akce stoupá. Máme velice silnou podporu od vlády a sedmi ministerstev v Tunisku, ať už dopravy, financí, zdravotnictví, turismu, sportu. Zahájení bude ve velkém koloseu, bude to opravdu velká akce a moc se na ni těším.

Myslíte příští rok na opětovnou volbu prezidenta Světové federace malého fotbalu?

Datum ještě nemáme stanovené, do konce listopadu se podávají kandidátky na předsedu a do výkonných výborů. Na Euru v Brně mi evropská federace dala nominaci ucházet se o post šéfa světové federace na dalších pět let jako jedinému Evropanovi. Uvidíme, jací budou protikandidáti, pak začnou další vyjednávání.

Vidíte reálně obhajobu postu?

Mou pozici vnímám jako velice silnou, chci primárně dopracovat stávající projekty, které s některými partnery děláme, a cítím povinnost pokračovat. Kdybych nekandidoval, bral bych to i jako zradu vůči partnerům, že jim něco říkám a odcházím. Ve strategii máme ještě body, které chci dotáhnout, a pak se spíš uklidit do pozice člena výkonného výboru světové federace, protože role předsedy je strašně náročná. S častým létáním ani nemohu pomýšlet na rodinu.

Osobní život prezident nemá?

Je to složité. Lidi říkají, že můžu partnerku brávat s sebou, ale to nejde. Lidi z federací nesmějí mít pocit, že si z toho někdo dělá dovolenou, když létá po kontinentech. Neříkám, že někde by to nešlo, ale jsem až dvě stě padesát dnů mimo republiku, nedejbože myslet na děti v této časové vytíženosti, kdy je člověk pořád někde pryč. Soukromý život moc nemám, ale pořád si říkám, že je mi třiatřicet, když budu dělat prezidenta pět let, v osmatřicet jsem ještě v pohodě. (usměje se)

Na co se konkrétně zaměříte v případě dalšího zvolení?

Jako nejdůležitější věc vnímám, že poměrně silně rozvíjíme informační systémy, zaměřujeme se na sjednocení webových stránek pro některé asociace i lokální svazy, máme i mobilní aplikaci. To je jádro mého byznys plánu na světové federaci. Dnes nejde o to, abychom partnery zviditelnili a podpořili prodej jejich produktů, ale v řadě případů jsou velmi zajímavé se smyslem k malému fotbalu. Nejsme nějaký obchodí řetězec, jde o přidanou hodnotu k malému fotbalu. Chybí nám však důležité online nástroje, kterými bychom sdělili novinky o produktech. Chci doplnit informační systémy a pak některé soutěže, které plánujeme uspořádat, ať je to celosvětový šampionát hráčů do 21 let, nebo fanouškovské a firemní turnaje pro naše podporovatele.

Co chystáte za novinky v České republice?

Chceme se zaměřit na rozvoj infrastruktury v České republice, která tady chybí. Celostátní liga má svoji kvalitu, chodí tam hráči z nároďáku, má lidi na správném místě, kteří se o Superligu starají. Akorát vnímám nedostatek hřišť, což je dáno tím, že se sport vyvíjí a dosáhl národní úrovně, teď je potřeba k tomu dotáhnout zázemí.

Stává se malý fotbal zajímavým partnerem pro ostatní sporty?

Výhoda malého fotbalu je ta, že sice chybí hřiště na národní úrovni, na druhou stranu na lokální jich máme poměrně dost. Neříkám, že všechny odpovídají rozměrově, ale zaplaťpánbůh jsou, takže malý fotbal má téměř na každém sídlišti hřiště. Z pozice družení lidí a nových hráčů je to ideální sport jako sociální nástroj, protože spoluhráče si vybíráte podle kamarádství a ne výkonnosti, pokud nemluvíme o národních týmech. Mezi ostatními sporty podle aktivních hráčů je malý fotbal dneska třetí nejpočetnější po fotbalu a florbalu v České republice, svoji důstojnost ve sportovním prostředí má. Věřím, že díky lidem, kteří se mnou spolupracují, ještě členská základna nabyde.

Zůstane malý fotbal i potom amatérský sport?

Do budoucna si dokážu představit, že můžeme mít poloprofesionální celostátní ligu, může být i profesionální, ale rozhodně v regionech a nižších soutěžích chci, ať si ho může každý zahrát a opravdu zůstane mezi kamarády. Třeba fotbal, basketbal či tenis jdou hrát lidi selektovaní do skupinek podle výkonnosti. U malého fotbalu je pro mě důležité, aby zůstal lidovým produktem podle toho, zda hraju s mým kamarádem, nebo známým, kamarádem mého kamaráda. Má takový sociální statut a přeji si, aby nikdy nesklouzl tam, že se hráči na nejnižších úrovních budou rozdělovat podle výkonnosti.

Judovy milníky

1998 – začíná organizovat první soutěž malého fotbalu v Brně

2003 – zakládá Brněnský svaz malé kopané, do jehož čela je ve stejném roce zvolen

2005 – zakládá Českomoravský svaz malé kopané, dnes pod názvem Asociace malého fotbalu České republiky, do jehož čela je ve stejný rok zvolen

2012 – zvolen v prvním kole za viceprezidenta Evropské federace malého fotbalu a předsedu Legislativní komise federace

2013 – ve druhém kole zvolen na post prezidenta Světové federace malého fotbalu.

Jaroslav Kára, tiskový ME 2017,

Foto: Deník/Attila Racek,

Napsat komentář