UKONCENÍ SPOLUPRÁCE S CESKOU ASOCIACÍ FOTBALOVÝCH HRÁCU

logo-facr.jpgI. Rekapitulace vzájemné
„spolupráce“ se zvláštním zřetelem k tvorbě nového Přestupního
řádu

1.     
Obecně (retrospektiva dvou a půl let)

Fotbalová asociace České
republiky (FAČR) se v posledních letech těší z celé řady
projektů, jejichž úkolem je zkvalitňování fotbalového prostředí
v České republice. Počínaje rokem 2014 snižuje administrativní
nároky kladené na členské kluby, prakticky vymýtila byrokratické
prvky a zaměřila svoji pozornost plně na výchovu mládeže
v Čechách a na Moravě. Konstantní práce sekretariátu FAČR
vykazuje i mezinárodního uznání, které se projevilo již ve dvou
oceněních UEFA projekt roku, a to za projekty „Můj první gól“ a
„Fotbalová (R)evoluce“.

Je na místě se domnívat,
že jsou to právě tyto a další projekty FAČR, které zakládají
prostor pro vzájemnou spolupráci mezi FAČR a Českou asociací
fotbalových hráčů (ČAFH). Je na místě naopak litovat, že tento
prostor není využíván. Za posledních 2 a půl roku projevila ČAFH
zájem o spolupráci pouze ve dvou případech. Prvým z nich bylo
vyjednání minimálních požadavků hráčské smlouvy, jejichž splnění
ovšem bylo uloženo předpisy UEFA. Druhým případem pak byl velice
podivný přístup ČAFH k návrhu nového Přestupního řádu.

2.     
Přestupní řád (retrospektiva cca 9
měsíců)

Navzdory všem snahám o
transparentní přístup k přípravě nového Přestupního řádu ze
strany FAČR (věcný záměr nového Přestupního řádu byl zveřejněn na
konci roku 2015, když informace o přípravě byla zveřejněna dokonce
již 19. 10. 2015) byl zájem ČAFH projeven až v březnu 2016, a to
tak, že vedení ČAFH předložilo k návrhu paragrafového znění
nového Přestupního řádu toliko 4 připomínky o 4 holých větách. Tyto
připomínky pak spočívaly pouze v ryze negativních námitkách, které
postrádaly jakékoli zdůvodnění, natož aby byly konstruktivními
návrhy jiných řešení; současně svědčily o hlubokém neporozumění a
elementární neznalosti návrhu. I přes tyto skutečnosti FAČR
zpracovala obsáhlé stanovisko, v němž ČAFH tím
nejsrozumitelnějším možným způsobem vysvětlila základní předpoklady
přestupu hráče (více
zde
).

Obsah stanoviska FAČR však
vedení ČAFH ve svých dalších krocích zjevně naprosto ignorovalo,
což ostatně dokládá i následný mediální výstup předsedkyně ČAFH
(více
zde
), který je plný zavádějících údajů a nepřesností.

Ještě politováníhodnější
je, že vedení ČAFH o návrhu Přestupního řádu informovalo 23. března
2016 hráče na členské schůzi ČAFH pouze v podobě svých uvedených
vlastních představ, jejichž případnou korekci zcela zjevně
vyloučilo, a v důsledku toho, ale patrně i z jiných
příčin, hráčům v některých oblastech podávalo informace
naprosto mylné. Znamená to tedy, že vedení ČAFH informovalo hráče
nikoli o návrhu Přestupního řádu, ale o tom, co si o tomto návrhu
myslelo nebo možná i jen chtělo myslet, takže je informovalo
bezprecedentně zavádějícím způsobem. V této souvislosti se
nelze nepozastavit nad prapodivným přístupem vedení ČAFH ke
spolupráci s FAČR i z toho hlediska, že toto vedení
nebylo schopno na uvedenou členskou schůzi pozvat zástupce FAČR a
dát jim příležitost předložit hráčům i jiný pohled na návrh
Přestupního řádu. Kdyby tak vedení ČAFH bylo učinilo, zřejmě by se
hráči nemuseli znepokojovat tím, co je čeká, a vedení ČAFH by
nemuselo řešit obavy, které mezi nimi samo nesprávnými informacemi
vyvolalo.

Místo této anebo i
jakékoli jiné rozumné formy spolupráce vedení ČAFH zvolilo
v klíčovém předmětu své kritiky, tj. v otázce úpravy
navrhované formy odstupného, jiný postup. Bez snahy seznámit se se
skutečným stavem a zpřístupnit jeho poznání hráčům naopak
předložilo FAČR na konci dubna 2016 petici profesionálních hráčů.
Z obsahu této petice vyplývá dvojí. Za prvé to, že odráží
naprosté nepochopení toho, co je status hráčů po konci
profesionální smlouvy, tzn. toho, že tento status je výrazně
odlišný od režimu ryze amatérských hráčů. Za druhé, že není ničím
jiným než odrazem stanoviska vedení ČAFH nechápajícího nebo
nehodlajícího chápat, co je status profesionálního hráče po konci
profesionální smlouvy a jaký je jeho rozdíl od statusu ryze
amatérského hráče. Od tohoto svého nesprávného stanoviska se vedení
ČAFH odmítalo oprostit, ačkoli na jeho nesprávnost bylo opakovaně
ze strany Sekretariátu FAČR upozorňováno, a naopak je zjevně
systematicky zatvrzele šířilo. Není se tedy co divit shodě uvedené
petice hráčů s tímto stanoviskem a není ani co pochybovat o
tom, že vedení ČAFH o svých nepravdách přesvědčilo i samotné hráče.
Nejen z toho je FAČR zřejmé, na jakém základě se zrodily
podpisové archy, které ČAFH doručila spolu s uvedenou peticí
profesionálních hráčů. Naopak těmto profesionálním hráčům zjevně
nebylo zřejmé, že se jich úprava odstupného většinou netýká a v
míře, v jaké se jich týká, je pro ně pouze přínosem. Pokud tato
skutečnost nebyla zřejmá ani vedení ČAFH, je to velmi smutné; pokud
mu zřejmá byla, a ono přesto postupovalo vůči FAČR zjevně
militantním způsobem, je to ještě smutnější.

Neschopnost nebo nevůle
zástupců ČAFH orientovat se v návrhu nového Přestupního řádu a
zejména zmíněné znepokojení profesionálních hráčů, jakož i potřeba
jim zdánlivé problémy vysvětlit, vedla FAČR k uspořádání workshopů,
v jejichž souvislosti FAČR požádala, aby vedení ČAFH poskytlo FAČR
spolupráci při jejich organizaci. Vedení ČAFH se pokusilo odkázat
na to, že spolupráci poskytlo tím, že na stránkách ČAFH konání
těchto workshopů avizovalo. To je ovšem opět ukázka zcela osobitého
pohledu na spolupráci mezi FAČR a ČAFH. Pouhé uveřejnění avíza
konání workshopů na stránkách ČAFH, pod nadpisem „Předali jsme
petici požadující změny v návrhu nového Přestupního řádu“ (více

zde
), navíc avízo bez údaje kdy a kde se workshopy mají konat,
a s osobním zdůrazněním předsedkyně ČAFH, že navrhované řešení
formou workshopu považuje ČAFH za nedostatečné, totiž samozřejmě
nemohlo nahradit potřebnou adresnou informaci těm, kteří se o
předmět workshopu zajímali. K té vedení ČAFH nepřistoupilo a
spokojilo se s větou, kterou prostřednictvím předsedkyně ČAFH
adresovalo generálnímu sekretáři FAČR, že „…pozvat vlastní
členy na vámi pořádaný workshop zvládnete i bez našeho
přičinění“
.

I přes tento okázalý nezájem vedení ČAFH o
jakoukoliv věcnou spolupráci, pozvala FAČR předsedkyni ČAFH na
valnou hromadu FAČR, kde mohl vzniknout další prostor pro opakovaný
výklad normy. Na tuto pozvánku však paní předsedkyně nijak
nereagovala.

Namísto toho si vedení ČAFH sjednalo
schůzku se zástupci FAČR, přestože se jeho část před tím již
zúčastnila pořádaných workshopů. Návrh sjednání schůzky byl
doprovozen až stěží uvěřitelným dotazem, které ustanovení
Přestupního řádu zakládá právo hráče přestoupit po konci
profesionální smlouvy zdarma, což je dokladem až nepochopitelné
elementární neznalosti toho, co bylo předmětem teatrálních
mediálních výstupů ČAFH. Na této schůzce pak zástupci ČAFH sice
opět proklamovali zájem o vzájemnou spolupráci, a to příslibem
pozvánky na nadcházející zasedání ČAFH, kde mělo dojít
k prezentaci Přestupního řádu zástupci FAČR profesionálním
hráčům, avšak do dnešního dne žádná pozvánka doručena FAČR nebyla,
ačkoli její doručení bylo přislíbeno „nejpozději do 27. 5.
2016“.

3.      Dílčí
závěry

Ze shora uvedených poznatků lze pro vztah
mezi FAČR a ČAFH dovodit následující závěry. Za prvé se dlouhodobě
ukazuje velmi „osobitý“ přístup vedení ČAFH ke spolupráci
s FAČR. Za druhé, naskytne-li se konkrétní podnět k této
spolupráci (jmenovitě především příprava Přestupního řádu), vedení
ČAFH prokazuje nejen hlubokou neznalost problematiky, která má být
řešena, ale též extrémní neochotu se této neznalosti zbavit. Tuto
svou celkovou nekompetentnost, která pro své až nepochopitelně
dlouhé přetrvávání evokuje podezření, že nakonec nejde jen o
nepochopení, pak vedení ČAFH doplňuje různými útočnými výstupy
proti FAČR na veřejnosti, které samozřejmě směřují ke zpochybňování
věrohodnosti FAČR.

II.
D
ezinformační působení vedení ČAFH na hráče,
mystifikace o jejich právech a hrubé znevažování obrazu FAČR ze
strany vedení ČAFH

1. Dezinformace
hráčů

V průběhu workshopů bylo potvrzeno to, co
již bylo shora naznačeno a co se z původních domněnek FAČR posléze
přeměnilo v její jednoznačné poznání. Hráči při podpisu
zmíněné petice zjevně vycházeli z mylných informací, nepřesných
údajů a mnohdy přímo opačných závěrů, než jaká byla navrhovaná
realita návrhu Přestupního řádu. Nešlo však o elementární neznalost
hráčů pramenící z jejich neinformovanosti o navrhovaných
změnách Přestupního řádu. Naopak, hráči zjevně informováni byli,
avšak špatně.

Nesprávné informování hráčů ze strany
vedení ČAFH se však projevuje i v dalších oblastech. ČAFH totiž na
svých oficiálních stránkách uvádí řadu dalších nesprávných a
zavádějících informací (např. doba trvání smlouvy mezi hráčem a
agentem, soustava rozhodovacích orgánů FAČR, apod.), které hráče
pouze matou.

Tím se zřetelně ukazuje, že vzdělávací
prostředí ve vztahu k hráčům je ze strany vedení ČAFH zcela
nedostatečné. Proto FAČR na tuto skutečnost reagovala zřízením
bezplatných konzultačních hodin pro všechny profesionální (a ovšem
i neprofesionální) hráče, i když je zřejmé, že hlavním účelem
konzultací bude muset být hlavně odstraňování dezinformací, kterých
se hráčům dostává ze strany vedení ČAFH.  

2. Pravděpodobná mystifikace o
právech hráčů

Zavádějící informace poskytované
představiteli ČAFH však mají mnohem dalekosáhlejší dopady, než jen
mylné informace na webových stránkách. Na FAČR se totiž
v nedávné době obrátilo několik hráčů s tím, že jim
představitelé ČAFH tvrdí, že před orgány FAČR musejí být vždy
zastoupeni. To samozřejmě pravda není a ani nemůže být, neboť
v mnohých případech by povinné právní zastoupení představovalo
umělé zvyšování nákladů hráče, které je s ohledem na
jednoduchost sporu zbytečné. Na tom nemá zájem ani hráč, ani
FAČR.

Ještě hlubší údiv a znepokojení budí
související sdělení hráčů. Údajně jsou přesvědčováni o tom, že se
ústního jednání před orgány FAČR nemají zúčastnit právě
v případech, kdy jsou právně zastoupeni. Nemožnost nebo
dokonce zákaz takové jejich účasti je samozřejmě naprostým
nesmyslem.

V těchto souvislostech je nutné
podotknout, že uvedení hráči požadují, aby jejich identita nebyla
v souvislosti s uvedenými informacemi vyzrazena.
Odůvodňují to strachem z následků, které by je mohly
postihnout. Takový strach je na jedné straně podle názoru FAČR
neopodstatněný. Na druhé straně je však možné jej chápat a je nutné
žádost hráčů respektovat.

To tedy na jedné straně znamená absenci
důkazů o pravdivosti uvedených sdělení hráčů. Na druhé straně však
jednoznačnost těchto sdělení vylučuje, že by mezi nimi a
představiteli ČAFH mohlo dojít v dané věci
k nedorozumění, a klade se tak otázka, proč by si hráči svá
sdělení vymýšleli. Přitom pravdou je jak to, že v naprosté
většině případů jednání před orgány FAČR hráči skutečně zastoupeni
jsou, a to advokáty, tak to, že v naprosté většině těchto
případů se osobně jednání před orgány FAČR nezúčastňují.

3. Znevážení obrazu
FAČR

Namísto očekávané sebereflexe vedení ČAFH
ve shora popsaném procesu přípravy nového Přestupního řádu přišla v
posledních dnech informace o dalším, tentokrát zcela
netolerovatelném chování vedení ČAFH. Na vedení FAČR se totiž
obrátil jeden z profesionálních klubů s tím, že jeho hráčům
jsou prostřednictvím vedení ČAFH rozesílány textové zprávy, ve
kterých ČAFH proklamuje, že je to právě petice hráčů, která
vyvolala změnu v přestupních pravidlech. Opak je však pravdou
– petice totiž neměla na text předpisu sebemenší vliv.

V této souvislosti je
především nutné konstatovat, že tento postup ze strany ČAFH je
absolutně zavrženíhodný a nelze jej vnímat jinak, než jako totální
selhání na straně ČAFH (byť ve skutečnosti jde zjevně o selhání
jeho vedení). FAČR je samozřejmě ochotna přehlížet, že se vedení
ČAFH, jak se říká, „chlubí cizím peřím“ a balí se do laciného
pozlátka bojovníka za práva hráčů. Co však přehlížet rozhodně
nelze, je fakt, že se vedení ČAFH snaží svým demagogickým
vystupováním vzbudit dojem, že FAČR je škůdce profesionálních
hráčů.

4. Dílčí závěry

Svým shora uvedeným
jednáním vedení ČAFH demonstruje dvě stránky svého postoje
k FAČR a jejím členům. Za prvé, zjevně se „netrápí“ kvalitou
informací, které podává profesionálním hráčům, naopak, kdykoli to
uzná za výhodné z hlediska svých zájmů, podává jim informace
zkreslené, nesprávné a někdy i lživé; to je pro FAČR naprosto
nepřijatelné z toho důvodu, že i profesionální hráči jsou
samozřejmě jejími členy. Za druhé, vedení ČAFH nejenže nehledá
cesty reálné spolupráce s FAČR, ale nerozpakuje se zcela
flagrantně poškozovat obraz FAČR v zájmu posilovat svůj vlastní
obraz; to je pro FAČR naprosto nepřijatelné z toho důvodu, že
to představuje bezprecedentní zásah do vzájemných vztahů s ČAFH a
tím pádem i nevyvratitelné narušení vzájemné důvěry.

III.
M
emorandum o spolupráci mezi FAČR a ČAFH, jeho
porušení a následky takového porušení

Dne 6. října 2011
podepsala Fotbalová asociace České republiky memorandum o
spolupráci s Českou asociací fotbalových hráčů (Memorandum).
Memorandum je postaveno na základních principech spolupráce, mezi
které řadí mj. společné jednání, jakož i společnou odpovědnost za
rozvoj českého profesionálního fotbalu.

Ze všeho, co bylo shora
uvedeno, vyplývá, že vedení ČAFH Memorandum porušuje, a to zcela
nepochybně podstatným způsobem. Se subjektem, který je
reprezentován takovým chováním, si FAČR nemůže nadále dovolit ani
vystupovat „bok po boku“, ani nést odpovědnost za rozvoj českého
profesionálního fotbalu. Takové chování je pouze podtrhováno i
zastřeným, až netransparentním jednáním ČAFH, které v rozporu
se zákonem do dnešního dne neložilo své stanovy do sbírky listin a
lze se tak jen stěží domnívat, co tento dokument skrývá. 

Je nepopiratelné, že
jakákoliv vzájemná spolupráce mezi FAČR a ČAFH je nadále
nerealizovatelná, v důsledku čehož se Výkonný výbor FAČR
rozhodl k jedinému možnému řešení – k odstoupení od
Memoranda.

Konečně je též nutné
poznamenat prakticky to nejdůležitější, a totiž že FAČR si je
velice dobře vědoma následků plynoucích z jejího jednání. Jak
však bylo již výše na několika případech poukázáno, FAČR je schopna
neschopnost ČAFH saturovat na vnitrostátní úrovní ve vztahu
k jednotlivcům – hráčům (pořádání workshopů, zřízení
konzultačních hodin atp.). FAČR je však současně též připravena
nést odpovědnost za vyjednávání dlouhodobých projektů na
mezinárodní úrovni, a to zejména pokud jde o zaměstnanecké poměry
hráčů v rámci České republiky. Tuto skutečnost pak lze doložit
jednak dopisy adresovanými mezinárodním organizacím FIFA a UEFA
(níže v příloze), ale též skutečností, že FAČR již započala
jednání napříč českým ministerstvy s tím, že implementaci
zaměstnaneckých poměrů předpokládá do konce roku 2016.

Martin Gregor,  Zástupce
ředitele oddělení PR a IT FAČR,