CAS rozjíždí certifikované merení bežeckých závodu

atletika

Nový, svazem garantovaný dokument
potvrdí pořadatelům a především účastníkům, že trasa odpovídá
udávané vzdálenosti. Projekt certifikovaného měření běžeckých
tratí, jenž si jako hlavní cíl klade chránit spotřebitele, tedy
závodníky, bude zahájen v listopadu.

jonesuv_citac_-_měření.pngČeský atletický svaz jako atletická autorita u nás cítí
povinnost – i v návaznosti na boom v oblasti běhů mimo dráhu –
stát se v procesu oficiálního měření tratí hlavním garantem na
českém území. Kupříkladu dosud chyběla evidence osob oprávněných
vydávat certifikáty (pouze několik jednotlivců vlastní povolení od
AIMS, resp. IAAF). A i proto se ČAS rozhodl aktivně vstoupit do
hry: nejprve byly definovány procesy, pravidla, aktuálně jsou
školeni měřiči. To vše jako jeden z nutných kroků na cestě k
národní certifikaci a hodnocení závodů.

Bod zlomu nastane 1. listopadu 2015. Po tomto
datu budou na území ČR platné pouze certifikáty vydávané na základě
protokolu o měření od „Certifikovaného měřiče ČAS“ – pochopitelně ty
od mezinárodních autorit (IAAF, AIMS) zůstanou procesem nedotčeny.
Je připravena metodika (stručně viz dále), měřiči se proškolují
s oprávněním na pět let, a je také stanoven postup pro získání
certifikátu. Systém oficiálně změřených tratí umožní sestavovat
oficiální tabulky a statistiky. Při dodržení dalších pravidel budou
při těchto závodech uznávány národní rekordy a nominační
výkony.

Certifikované měření tratí: pro hobíky
i profíky

Snad každý to už totiž někdy zažil: Skončí
běh, vytvoří se hloučky, které se nad svými zařízeními dohadují,
„jak dlouhé to vlastně bylo“. Pravda je, že závodů s oficiálně
přeměřenou tratí je u nás velmi málo, stejně jako oprávněných
měřičů. Certifikát všechny zainteresované ujistí, že závod skutečně
odpovídá vypsané délce. A nejen to, garantuje také třeba účastníkům
bezpečnost na trati (například vyloučení dopravy).

Jak se měří? Není všeobecně známo, že se
k přesnému určení délky trasy nevyužívá GPS ani služeb
geodeta, ale že existuje propracovaná metodika. Při ní je klíčové
kalibrované jízdní kolo a takzvaný Jonesův čítač (pojmenovaný po
svém vynálezci Alanu Jonesovi – viz obrázek), jenž přesně určuje
počet otáček. Nejdůležitějším krokem při samotném vyměřování trati
je pak přesné vytýčení trasy: než se začne, je třeba vědět, co se
bude měřit. Je nezbytné mít hrubou představu, kudy a po jakých
cestách či ulicích povede, a dále pak určit, jaká část cesty bude
pro závod k dispozici a podobně.

Trasa se poté vyměřuje podle principu
„nejkratší možné trati“. To znamená, že se nebere ohled na to, že
běžci nemohou za rohem či zatáčkou „zalomit“, ale naopak
setrvačností musí opsat obloukem delší trasu. Na druhou stranu, aby
byla zajištěna rezerva pro případné zkrácení vlivem teploty a
povětrnostních podmínek, připočítává se k výsledné vzdálenosti
takzvaný „bezpečnostní koeficient“, který má hodnotu jednoho
promile. Čili desítka se vyměřuje na 10 010 metrů, maraton na
42 238 metrů a podobně. Cílem není trasu prodloužit, ale
zajistit, aby v závodní den nebyla (i vlivem počasí) kratší,
než se deklaruje. Pro „hobíky i profíky“ to bude znamenat lepší
orientaci o kvalitě závodů a možnost srovnání.

Michal Procházka, Oddělení
komunikace / Communications department ČAS,